ČZ


Přeposlat ČZ 150 C, rok 1950

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

ČZ 150 C, rok 1950

11.05.2009 | Jan Čejchan - MOTOXPRESS | Ostatní články | Komentářů: 1 |

Z více než šedesátileté historie výroby motocyklů ČZ byly nejžádanějšími motocykly poválečné stopětadvacítky, trvanlivé, lehké a ekonomické jednostopé dopravní prostředky, které mnohdy posloužily i pro motoristický sport.

Z více než šedesátileté historie výroby motocyklů ČZ byly nejžádanějšími motocykly poválečné stopětadvacítky, trvanlivé, lehké a ekonomické jednostopé dopravní prostředky, které mnohdy posloužily i pro motoristický sport. Podobně jako malé motocykly stejného obsahu motoru doplnily již před válkou sortiment německých výrobců NSU, Victoria, Ardie, Phänomen a dalších, pustila se do výroby stopětadvacítek i značka ČZ. Že se třída 125 ccm stala žádanou je patrné i z toho, že také naše značka Ogar zařadila na velmi krátkou dobu do svého výrobního programu motocykly s motorem Sachs 125. Ve Strakonicích ale již měli letité zkušenosti s maloobsahovými dvoutakty, proto první stopětadvacítka ČZ 125 A vznikla logickým vývojem z třírychlostního motokola ČZ 98. Následoval model 125 B s novým motorem i podvozkem, pak 125 T s teleskopickou přední vidlicí, ale ještě s neodpruženým zadním kolem. V roce 1950 došlo k modernizaci motoru i šasi. Motor byl překonstruován, dostal větší žebrování, karburátor zmizel pod elegantním krytem s drátěnou mřížkou pro sání vzduchu, v otvoru víka sekundárního převodu se objevil chromovaný ukazatel zařazené rychlosti a trh zároveň obohatil i model s motorem o obsahu 150 ccm. Byly to opravdu nezničitelné motocykly, sám jsem kdysi, jako šestnáctiletý kluk, o prázdninách rozpohyboval jednu odloženou stopadesátku. Jezdilo se po lese na směs benzínu, nafty a stolního oleje, často bylo potřeba čistit svíčku, a tím se závit v hlavě válce jaksi spotřeboval. Když se pak v podvečer ozvala rána a motocykl ztichl, zjistil jsem, že do strany mířící svíčka i s fajfkou odlétla do lesa. Vidět už nebylo, takže přes motorku pár větví, domů pěšky a svíčka se našla druhý den. Donesený servisní kit pozůstával ze silné hliníkové folie, kterými byly uzavírány láhve od mléka. Po profesionálním utemování svíčky pak motocykl spolehlivě sloužil po zbytek prázdnin.

ČZ 150 C, rok 1950

Letos jí bylo 56 let, a když na jaře pustím benzín, cupovátkem stlačím plovák aby komora přetekla a prošlápnu startpáku, tak většinou chytí na první požádání. Tuhle motorku, konkrétně tenhle kus, potkalo v Praze za posledních několik let hodně lidí. Občas ji vytáhnu a jezdím na ní po městě, někdy ji na týden odložím tam, kde si půjčím nějaký nový motocykl na testování a často přitom myslím na to, že kromě mizerného pohodlí s neodpruženým, občas v zatáčce odskakujícím zadním kolem, by takováhle motorka na kratší vzdálenosti bohatě vyhověla i dnes. Dobře funkční je zato odpružení sedla, s menšími nerovnostmi vozovky si tažná pružina pod gumou potaženým sedlem dobře poradí. Větším nerovnostem je ale lépe se vyhnout, nebo přenést více váhy na stupačky - jinak sedlo funguje jako katapult.

ČZ 150 C, rok 1950

Přední vidlice, která byla prvním pokusem ČZ o teleskop a ve své době znamenala výraznou modernizaci motocyklu, je vyhovující na dobré silnici až po mírné nerovnosti. Při překonávání některých dnešních nástrah našich vozovek ale malý zdvih předního kola a absence tlumení kmitů může člověka docela zaskočit. Stopadesátka se po rovině rozjede až na devadesát, je přitom malá a lehoučká – váží jen 84 kilogramů, takže s výkonem šesti koní je akcelerace dost dobrá. Spotřeba sériového motocyklu je i při poměrně necitlivém zacházení do tří litrů. Komu by dnes vadil obsah motoru, tak stejný model se vyráběl i jako stopětadvacítka, která s výkonem pěti koní za stopadesátkou příliš nezaostávala.

ČZ 150 C, rok 1950

Jezdím na ní rád, protože to je živá a spolehlivá motorka a jezdím na ní rád i proto, že řazení odpovídá dnešnímu – jednička se z neutrálu řadí dolů. Pozdější „Národní řada“, už v rámech s kyvnou vidlicí, motocykly Jawa – ČZ 125, 175, 250 a 350, vyráběné od roku 1954, měly řazení obráceně – jedničku nahoru, a to není se současnými motocykly moc dobré střídat. ČZ 125 C a 150 C, první modely „céčka“ se zakrytovaným karburátorem, se bez zadního odpružení vyráběly jen v roce 1950. Koncem téhož roku přišel na trh inovovaný model se zadními kluzáky shodné konstrukce s Jawou – pérákem a po třech letech pak první lehké „kývačky“, stále ještě se stejným motorem.

ČZ 150 C, rok 1950

Šasi je vyrobeno velmi úsporně, není na něm nic zbytečného nebo předimenzovaného, a přitom není známo, že by tyto rámy praskaly. Lehké šasi dává o to víc vyniknout kvalitnímu motoru, který byl na svoji dobu velmi výkonný, přitom jednoduchý a úžasně spolehlivý. Ostatně od tohoto motocyklu bylo později odvozeno mnoho továrních i podomácku postavených strojů, které v padesátých létech i ještě později dokázaly ve výsledkových listinách terénních i silničních závodů udělat pěkný průvan. Proti dnešním zvyklostem jsou tři rychlosti v převodovce málo, v kopcích je někdy nutné motor hodně vytáčet, aby se nechal přemluvit k tahu i po přeřazení. Právě ale schopnost spolehlivého fungování i při - na svoji dobu - vysokých otáčkách byl parametr, který tento motocykl vynesl na žebříčku obliby velmi vysoko nejen u nás, ale i v mnoha dalších státech, kam byl exportován. Právě od importérů přitom ale přicházelo nejvíce výtek pro třístupňovou převodovku, protože některé konkurenční stroje již měly čtyři rychlostní stupně i v nízkých kubaturách.

ČZ 150 C, rok 1950

Model C byla už třetí generace motorů ČZ této obsahové kategorie. První stopětadvacítka ČZ, model A, byla odvozena od třírychlostního motokola ČZ a byla vyráběna v létech 1942 až 1947. Reálná sériová výroba ale začala až v roce 1946 a bylo vyrobeno 7 703 strojů. Model B s novým motorem přišel do výroby v roce 1947, měl také ještě paralelogramovou přední vidlici s jednou pružinou před hlavou řízení a třecím tlumičem kmitů. V tomtéž roce naběhlo do výroby mezitypové provedení T (teleskop), s novou přední vidlicí, která se ve výrobě udržela až do přelomu let 1953/54, kdy se celé šasi radikálně změnilo na „kývačku“.

ČZ 150 C, rok 1950

ČZ 125 T s motorem B o výkonu 4,2 koně dosahoval rychlosti 75 kilometrů za hodinu a stal se již oblíbeným sportovním náčiním v nejnižší kubatuře. Motocyklů ČZ 150 B a T bylo v létech 1947 až 1950 vyrobeno 85 018 kusů a tento model se již také stal velmi úspěšným exportním artiklem. Teprve model C byl od roku 1950 souběžně vyráběn i s motorem o obsahu 150 ccm. Motor byl zcela přepracován, karburátor byl po vzoru Jawy – péráku uložen pod krytem, opticky navazujícím na odlitek motorové skříně. Sání bylo poprvé zavedeno přímo pod píst, do komory klikové hřídele. Obě kubatury se lišily pouze válcem, pístem a hlavou. Nové motory C byly v roce 1950 zprvu montovány do šasi shodného s předchozím modelem T, ale již v prvním roce výroby nabíhaly změny na podvozku, z nichž nejpodstatnější bylo odpružení zadního kola. Motocykl byl dodáván v černé barvě s bílými linkami a s chromovanými díly, nebo jako lidový model s lakovanou celou nádrží, koly, výfuky a dokonce i řídítky. Pro export byly motocykly dodávány s bohatým chromem a v červeném lakování se zlatými linkami. Do roku 1953 bylo vyrobeno 102 215 stopadesátek a 30 880 stopětadvacítek. Z celkového množství šla zhruba třetina na export.

ČZ 150 C, rok 1950

Výborným exportním artiklem se také stala tříkolová rikša s bantamovými zadními koly, odvozená od modelu C. Byla nabízena jako osobní i nákladní, případně jen jako podvozek pro vlastní nástavbu podle přání zákazníka. Na bázi řady ČZ, modelu C, s maximálním využitím komponentů z původního motocyklu, stavěla začátkem padesátých let firma Ortopedia tříkolky s ručním ovládáním pro válečné invalidy.

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 40

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku ČZ 150 C, rok 1950


počet příspěvků: 1

Michal

12.06.2011 v 05:06

Měl jsem tříkvalt 150, z několika kusů ze skládky Al, selskym rozumem puberťáka poskládanou. Když jsem ji prvně prubnul (r.96), ještě bez výfuků, zvedla se se mnou na zadní. A pak jak ta šla fůůrt do otáček. Neuvěřitelně jednoduchá a spolehlivá... Dík Vám za vzpomínku na dětství.

Odpovědět

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.