Přeposlat Daytona Demon: Triumph Daytona 675

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

Daytona Demon: Triumph Daytona 675

13.08.2012 | www.motoraj.cz | Aktuality, recenze | Komentářů: 0 |

Supersportů s visačkou Made in EU je jako šafránu. Jo, copak superbiky, těch se – hlavně díky Italům – pár najde a je i z čeho vybírat, ale i když si šestkychtivý evropský patriot může nohy uběhat a oči vykoukat, nic moc nenalezne… počkat, jak to? Je tu přeci Triumph Daytona! O tři koně silnější a o tři kila lehčí než jeho předchůdce.

Daytona Demon: Triumph Daytona 675

Jé, ten je ale malinkej… říkám si při prvním seznámení, a protože mám malý věci rád (ehm, tím ROZHODNĚ nemyslím nic osobního a už vůbec ne intimního, aby bylo jasno), je zřejmý, že s Triumphem Daytonou budeme kamarádi. A když už ne kamarádi, tak mě určitě nepřepere, tedy alespoň ne svými rozměry a hmotností. Daytona jednoduše nepatří mezi stroje, kolem kterých byste obcházeli v uctivém oblouku a přemýšleli o tom, kolik asi stojí roční permanentka do fitka a za jak dlouho budete mít svaly jako Pepek Námořník. Což ovšem neznamená, že by působil nějak nedomrle. Kapotáž s očima dravce (mimochodem, světla zde nejsou jen jako nutný doplněk, jel jsem pár hodin v noci a nemůžu si stěžovat, leckterý grandtourer by mohl závidět) směřuje agresivně lehce dolů, na ni plynule navazují křivky kapot a nádrže a celkový démonický dojem umocňuje k nebi zdvižená prdelka se třemi hlavněmi koncovek výfuků. No jo, tohle je právě ten důvod dojmu subtilnosti –  jasně, tříválec, možnosti úzké stavby by nevyužil leda naprostý magor, a to v Hinckley rozhodně nejsou. Teda aspoň ve fabrice Triumph ne.

Daytona Demon: Triumph Daytona 675

Démon na silnici

Motor chytá na první vrk, a i kdybyste slyšeli zvuk triumphího tříválce jen jednou v životě, nikdy si ho nespletete s ničím jiným. On si totiž tak jako pobrumlává, ovšem vícehlasně, což opravdu u jiné motorky neznám. Je to, jako by se válce mezi sebou dohadovaly, jestli vás mají vyškolit hned, nebo až za chvíli. A když pak zatáhnete za plyn a dostanete se do pořádných otáček, ozve se hluboký dunění – jo, přesně jako na začátku prastarýho hitu Daytona Demon legendární baskytaristky Suzy Quatro. Ale konec nedělní chvilky poezie, jde se jezdit.

Říkal jsem, že v Hinckley magoři nejsou, což se bohužel nedá říct o mně, který si, jak je mým neblahým zvykem, dopředu nic nenastudoval, ba ani technická data si neprohlédl, takže se nechávám ukolébat rozměry a lezu do sedla. Tedy moc nelezu, sedlo je nad zemí 825 mm a je úzký, takže v pohodě dosáhnu na zem. Nechám motor trochu ohřát a mezitím studuju budíky. Palubce dominuje analogový otáčkoměr osazený po obvodu modrými diodami signalizujícími, kdy přeřadit. Po jeho levé straně pak najdete digitální displej, na kterém si krom jiného můžete ověřit třeba svou rychlost na okruhu, stačí navolit LAP a pak jen zmáčknout při každém průjezdu cílem tlačítko. No a samozřejmě z displeje vyčtete aktuální i průměrnou spotřebu, čas, kolik jste toho zrovna dnes najeli, tedy tripmastery… a údaj nejpodstatnější, tedy nejpodstatnější alespoň pro nás, kteří nechceme přijít o papíry – aktuální rychlost.

Zmáčknu spojku (jde zlehka) a řadím jedničku. To už tak zlehka nejde, Triumph holt nepochází z japonských ostrovů, takže řazení je trochu tvrdší a taky mám později občas problém najít neutrál. Rozjíždím se a zjišťuju, že posez, který mi připadal zpočátku sportovně ultimativní, zas tak ultimativní není. Nevisím čumákem někam dolů, nevyvracím si zápěstí a ve snaze vidět na semafory nepřipomínám Lojzu Krutihlava. I plexi funguje dobře, ani při nezákonné rychlosti nemám pocit, že musím každou chvíli z motorky vylítnout jak papírovej čert. Ovšem sedlo svůj sportovní původ nezapře a po pár desítkách kilometrů zkoumám, z jakého dřeva ho anglický truhlář vyrobil… hádal bych na dub, a to jen proto, že tvrdší dřevo neznám. Ale ne, vážně – sedlo není žádný gauč, ale taky vás neznechutí natolik, že byste švihli Daytonu do pangejtu a jeli zpátky z výletu  radši vlakem. Nakonec, jedete na supersportu, navíc si můžete pořídit gelový ekvivalent z nabídky příslušenství.

Daytona Demon: Triumph Daytona 675

Motor jde za plynem víc než ochotně a odspodu – chvílemi si musím připomínat, že jde „jen“ o šestku, tah už od nízkých otáček je úžasný a řazení si ani moc neužiju. Ovšem co mě dostává nejvíc, je ovladatelnost. Zodpovědně můžu říct, že Daytona je jedním z nejovladatelnějších strojů, na kterých jsem kdy jezdil. A že jich bylo hodně… Ne, to se fakt nechci vytahovat, jen bych rád podtrhl tuhle excelentní vlastnost Daytony. Nejsem žádný závodník, ovšem tahle motorka k rychlosti svádí, a tak se za chvíli řítím po okresce, strach ze strážců zákona zůstal někde daleko za mnou a jen zkouším, co všechno si tenhle tříválec nechá líbit. A že je toho hodně, přiznávám dobrovolně, že jsem se dostal jen na limit svůj, nikoliv Daytony. Ta motorka letí přímo neskutečně, nemusí se držet pořád pod krkem jako většina šestek, a až si musím připomínat svůj věk, počet dětí a nesplacených půjček, abych si udržel kontakt s realitou, a neustále mám před očima výraz naší ředitelky, když se nám při testování povede s něčím plácnout. Dalším bonusem jsou dokonalé tlumiče Kayaba, díky kterým nemá motorka tendenci vás ve vinglu vysypat (rám si zaslouží taky jedničku s několika hvězdičkami) a neméně dokonalé brzdy Nissin – co víc si přát. Samozřejmě mluvím o jízdě na kvalitním povrchu, na rozbitých silnicích je sportovní nastavení tlumení spíš na škodu, ale to je asi zbytečné připomínat.

Silniční část testu mám za sebou, zbývá okruh, kde čeká Indián s Doufym – teď už je na nich, aby dali Daytoně do těla a vyřkli svůj verdikt. A jak u nich tenhle Triumph dopadl? Michal na naše otázky odpověděl jak jinak než po indiánsku stručně, David se (také jako vždy)  rozžvanil víc. No jo, holt není mlčenlivá rudá tvář, ale kecal z Vysočiny.

Daytona Demon: Triumph Daytona 675

Indián Michal „Indy“ Dokoupil

Musím z fleku pochválit posez, neměl jsem žádný problém okamžitě se uvelebit a tzv. splynout.  Při střídání na okruhu jsem neměl čas si v klidu prohlídnout, kde co je, a ani to nebylo třeba. Budíky jsou přehledné, vše je tam, kde to má být, takže jsem si na nic nemusel zvykat. Motorka je štíhlá a nechá se krásně vodit do zatáček. Ve výjezdu ze zatáčky nechybí výkon, který je patrný už od zhruba pěti šesti tisíc otáček, což jsem nečekal. I když jsem neustále poslouchal od někoho „jede ti to jen na tři válce!“ tak musím podotknout, že tahle šestka se ostatním ve své kategorii hravě vyrovná a některé určitě i předčí. Protože kdo chce sportovní šestikilo, které nemusí držet pod krkem, aby se ukázalo, co v něm je, tak tohle je přesně ta volba.
Tenhle Angličan na mě opravdu zapůsobil a ze současných šestikil pro mě patří rozhodně k těm zajímavějším. Ta motorka není dole „mrtvá“ a to není u šestek běžné. Trošku mi vadilo nízké plexi, a to jsem drobek. Taky mě trochu vyváděly z míry diody na budících, které napovídají, kdy přeřadit, to už byla na mě docela diskotéka.
Dokázal bych si bez problémů představit mít tuto motorku jako parťáka na závodech. Podvozek už v sérii stíhá, ale určitě bych zvážil závodní a samozřejmě by jako první letělo právě zmíněné plexi. Ta motorka má potenciál a po pár úpravách, jako je výměna výfukové soustavy a podobné záležitosti, které jsou dnes do závodů naprostým základem, je rozhodně konkurenceschopná.

Daytona Demon: Triumph Daytona 675

Highlander David „Dfy“ Coufal

Když pominu ty kroupy a sníh, provázející nás na okruhu, a který nakonec přece jenom roztály, a ledovej severní vítr, kterej hrál škatulata se stanama na parkovišti, tak to bylo velice příjemný svezení. Daytona má velice intuitivní ovládání, takže si na ni člověk nemusí skoro vůbec zvykat. Stačí si sednout a jet. Je jasně čitelná a snadno ovladatelná. Má v sérii možná zbytečně moc tvrdě nastavenej podvozek, ale to je nejspíš proto, že se chce proti konkurenci profilovat jako větší závoďák. Není to tak, že by z člověka hodlala vytřást duši na sebemenší nerovnosti, spíš místo pohupování cítíte z podvozku rychlé a krátké odezvy. A třeba já to tak mám rád. V zatáčkách je jako doma a osobně jsem byl překvapenej, jak blízko má ovladatelností a lehkostí v zatáčkách ke špičce supersportovní třídy.

Ergonomie špica. Motor špica. Brzdy špica. (Špica = dost dobrý, bezvadný, super. Pro čtenáře na západ od Jihlavy přeložil Scoob.) Tříválec funguje trochu odlišně od čtyřválcový konkurence ve svojí kategorii, protože poskytuje při stejnejch otáčkách díky většímu objemu vyšší krouťák. Takže se s ním dá bez problému pracovat už ve středním pásmu otáček a člověk nemusí na výjezdu čekat, až rafička konečně doleze na pětimístný čísla. Skoro bych řekl, že tříválec je takovej ideál. Zlatá střední cesta mezi krouťákem dvouválce a výkonem čtyřválce. Brzdy má Daytona bez problému dávkovatelný a jasně čitelný, takže se člověk nemusí bát žádný zrady ani překvapení. Ostatně dneska už je dost problém najít motorku se špatnejma brzdama, tyhle neduhy dokázal skoro úplně eliminovat příchod radiálních brzdičů a pump. No a ergonomie je jedním slovem příkladná. Ať už je člověk malej indián nebo velkej Evropan, bez problému se na tuhle motorku poskládá s pocitem, že je všechno tak, jak to má být. Osobně bych ještě vyzdvihnul délku sedla pro řidiče, kde stejně jako u ostatních evropských značek člověk může přesně tam, kam motorka potřebuje, a nikam jinam. Na výjezdech a rovinkách se dá krásně zapřít o hranu sedla spolujezdce a uvolnit si ruce na řídítkách. Labúžo.

Daytona Demon: Triumph Daytona 675

Celkový dojem? Jednoznačně pozitivní. Už jenom když se podívám na siluetu tý motorky, tak je mi jasný, že tohle není žádnej tuctovej stroj. Ostře řezaná a agresivní, jasně evropská a přitom evidentně ne italská motorka. Po nastartování sice není její zvuk žádnej zvláštní zázrak, ale jak otáčkoměr překročí hranici 6000 otáček, všechno se rázem změní. Místo ječení čtyřválce se z motoru valí hlubokej chrapot tříválcovýho řaďáku, kterej je navíc umocněnej vyšším objemem proti šestistovkový konkurenci. A když si člověk na tenhle kousek anglický skoro ruční práce konečně sedne, tak je mu rázem jasný, že tohle není pokus o kompromis, ale sériovej základ pro závodní stroj. Dá se říct, že mi na ní nic nevadilo. Teda když pominu to, jak až děsně nepřirozeně je ta motorka úzká. Chvíli mi trvalo, než jsem se naučil odhadovat, v jakým náklonu zrovna jsem, protože jsem zvyklej vnímat mnohem širší hmotu motorky před sebou. Takže mě několikrát trochu zaskočilo, že jsem ve větším náklonu, než jsem si myslel. Tohle je ale věc, která po pár kilometrech zmizí a určitě se nedá považovat za nějakou chybu. Je to naopak další výhoda Daytony oproti buclatý čtyřválcový konkurenci.

Jestli bych ji použil jako základ pro závodní stroj? A co bych případně vylepšil? No to je otázka. Nejspíš by záleželo na tom, jak velkej rozpočet bych měl k dispozici. Problém týhle motorky je totiž v tom, že se jich u nás (a koneckonců v celý Evropě) po silnicích a okruzích zrovna moc nepohybuje. To je sice fajn v okamžiku, kdy chce člověk oblouznit nějakou bábovku u cesty, případně poslouchat obdivné mručení znalců, ale pro závody je to jasná nevýhoda. Nedají se na ni totiž skoro vůbec sehnat použitý nebo starší závodní komponenty, 99 % dílů musí člověk kupovat nových a za plnou cenu. A navíc musí vozit všechno s sebou a ještě minimálně 2x, protože pokud sebou na závodech plácne, nikde v padoku na tuhle motorku nic nesežene. Ovšem se silným sponzorem za zády bych se jí určitě nebál. Vyšší krouťák dokáže na výjezdech celkem dost pomoct, a i když ve  špičce přece jenom nějakej ten koník na nejsilnější konkurenci chybí, je to pro ni minimálně rovnocennej soupeř. O chování v technickejch pasážích není třeba znova mluvit, tam je Daytona jasně na špici. S vylepšováním je to samozřejmě opět o rozpočtu. Základ je super, nicméně výměna tlumičů a výfukovýho systému určitě  neublíží a nějakou tu sekundu dolů díky tomu určitě dostanete. Největší výhoda Daytony je ale v perfektní ergonomii, takže i když budete mít na motorce ty samý komponenty, co konkurence, pojede se vám líp a jednodušejc.

Daytona Demon: Triumph Daytona 675

Motor

Řadový kapalinou chlazený tříválec, objem 675 ccm. Výkon 128 koní, krouťák 74 Nm. Pomocí racing kitu z originálního příslušenství se dostanete samozřejmě na výkon vyšší, ale to je už na vás, co všechno si budete chtít pořídit. Jestli právě racing kit, nebo výfuky Arrow nebo něco jiného, nabídka je dostatečně velká, stačí si vybrat.

Brzdy, tlumení

Brzdám se nedá vytknout ani „ň“ – vepředu dva plovoucí kotouče 308 mm a radiální čtyřpístkové monobloky ( + radiální pumpa), vzadu jeden kotouč 220 mm. Tlumení je značky Kayaba, přední USD vidle o průměru 41 mm, plně stavitelná, s dráhou 120 mm. Zadní monoshock (opět plně stavitelný) s dráhou 130 mm.

Přístrojovka

Analogový otáčkoměr s programovatelnými diodami signalizujícími dosažení určitých otáček. LCD displej s funkcemi rychloměr, tripmaster, lap timer, čas, spotřeba a ukazatel zařazené rychlosti.

Více informací na www.motoraj.cz.

 

 

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 0

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku Daytona Demon: Triumph Daytona 675


počet příspěvků: 0

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.