Přeposlat Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

02.08.2012 | www.motoraj.cz | Zajímavosti | Komentářů: 0 |

Naked bikes. Stroje, který to vlastně kdysi všechno odstartovaly, akorát že tehdy to byly jen „čistý“ motocykly, bez plastovýho kabátku, bez přemíry chromu, bez drapáků… prostě motorka byla motorka a hotovo.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Jenže jak šel čas, mašiny se začaly dělit na sportovní, cestovní, endura, choppery a bůhvíco ještě – dnes je kategorií spousta, a kam který model patří, je někdy zdrojem vášnivých diskuzí. Ale samozřejmě pokračuje i tradice toho počátečního stylu čili strojů bez kapotáže, bez chopperoidních blbůstek (pardon, doplňků) či terénních ambicí, strojů, který zůstávají věrný původní myšlence. Ano, jde o přímý nástupce těch mašin, který dnes označujeme za klasický, jen jsou samozřejmě modernější… takový jsou dnešní naked bikes, který jednou budou naši vnuci nazývat klasikou. Teda aspoň některý z nich.

My jsme pro dnešní srovnávák vybrali tři koně z týhle velký stáje a nejde o žádný vydechlý hajtry, naopak, každý z nich má šanci uspět v pomyslným dostihu a často záleží jen na žokejovi (teda vlastně na řidiči), jestli jeho kůň dorazí do cíle jako první. Což ovšem neznamená, že by byly všichni tři stejný, každý z ořů dokáže nabídnout něco trochu jinýho než konkurent, něco, kvůli čemu si konkrétní jezdec vybral právě jeho. A my se budeme snažit přijít na to, proč tomu tak je.

Na startu je FZ1

Yamaha vyrábí motorky s tímhle označením už dlouhou řadu let a dá se říct, že jde o jeden z neúspěšnějších modelů značky. Sice už není „nejzlejším“ klukem ve třídě, přesto pořád dokáže zazlobit a ve zkušených rukách konkurenci potrápit. To, co z něj dělá oblíbence numero uno, je motor. Samozřejmě, 150 koní výkonu je hodnota, která se snad ani nedá kritizovat. Taky 106 Nm krouťáku nazavdává důvod k výsměchu. Ovšem to nejdůležitější je charakter tohoto agregátu. S FZ1 totiž můžete jet naprostou pohodu, abyste vzápětí letěli po zadním. Je až neuvěřitelný, co všechno si nechá jeho motor líbit. Prudký podřazování? Žádný problém. Jste nešikové a nepovedlo se vám včas zařadit odpovídající rychlostní stupeň? Nevadí, i tohle FZ1 schroupne. Nerad to píšu, protože jsem přesvědčený, že každý by měl začínat na slabších strojích a postupně se prokousávat k silnějším, ale FZ1 je výjimka potvrzující pravidlo – i začátečník se při správný dávce respektu dokáže s touhle motorkou sžít vcelku rychle a bez toho, aby čuměl do nemocničního stropu a zpytoval svědomí, kde se asi stala chyba.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Ale abyste si to nevysvětlovali špatně, FZ1 dokáže ukázat zuby (a pořádně ostrý zuby) – proto jsem psal o správný dávce respektu.

Najezdil jsem na předchůdcích současný eFZet mrak kilometrů, takže nepředpokládám žádnou záludnost a škrábu se do sedla. Jo, všechno je na svým místě, ovladače klasický, přístrojovka v zorným poli. Přístrojovka by si teda možná zasloužila lepší design, je mi líto, ale působí na mě laciným dojmem. Jistě, kombinaci analogový otáčkoměr + digitální displej s ostatními údaji se nedá asi vytýkat nic, používá ji drtivá většina značek, ale ta z FZ1 ničím neuchvátí a oko na ní nespočine se zalíbením… prostě čistě funkční záležitost.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Po nastartování se kupodivu neozve ševelení horskýho potůčku a nemusíte špicovat uši, jestli motor vůbec běží. Nejde teda o nějaký rachot, který by vyhnal důchodce z přechodu pro chodce a děti z pískoviště, ale motorka o sobě dává znát. Řazení je přesný, takový „japonský“, a to všech kvaltů – kopnout tam falešný neutrál už vyžaduje notnou dávku nešikovnosti. Posaz je v pohodě, máte pocit, že motorka pod vámi se stala vaší součástí, přesně tak, jak by to mělo na sportovněji zaměřených strojích fungovat. Záměrně říkám „sportovněji zaměřených“, ne sportovních, protože tady chceme vydržet v sedle déle než pár kol na okruhu. Víc než kde jinde ovládáte tuhle motorku tělem a víc než kde jinde máte pocit, že ruce na řídítkách jsou jen proto, abyste mohli brzdit, mačkat páčku spojky a sem tam použít ovladače… kupodivu nijak nevadí a nepřekáží nádrž, i když na první pohled to vypadá, že její hrb je nepříjemně blízko mužských citlivých partíí (polopaticky bych řekl, že máte obavu, abyste se třeba při prudkým brzdění nebácli do koulí, ale neřeknu, aby mě někdo nenapadl, že jsem sprosťák). Trochu se tedy představě o pohodlí vymykají řídítka, jsou o něco užší, než bych si představoval. Ne že by s nimi FZ1 nefungovala, ale myslím, že pokud by byla o něco málo širší, fungovala by motorka přeci jen líp. Ale ani tak se nedá ovladatelnosti nic vyčítat, ostatně u Fazerů byla vždy silnou stránkou.

Proplétám se městem a znova oceňuju motor, především díky němu se můžu soustředit jen na hledání skulin mezi auty. Řazení se téměř nemusím věnovat a ani nemám pocit, že bych stroj nějak trápil. Při rozjíždění z přední řady na světlech je na místě onen respekt, pokud zatáhnu za heft necitlivě, odjíždím po zadním, ale to je právě ono – je jen na vás, jestli zmizíte „lidsky“ nebo jako cirkusák, FZ1 umí obojí. No a samozřejmě přicházejí ke slovu brzdy, který plně odpovídají sto padesáti koním pod zadkem. Nejde o žádný jedule, který by vás poslaly plavným letem přes řídítka, dávkování je čitelný, a pokud chcete někam dobruslit na předním kole, přesně víte, kdy se zakousnou.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Zkoušet FZ1 na dálnici mi připadá zbytečný, je mi jasný, že od nějakých 130, 150 na něm bude jako na téměř každým naháči (snad vyjma některých italských) foukat, takže proč se trápit – jedu rovnou na okresku.

Jak se dalo čekat, tady je FZ1 doma. Chce to teda, pokud máte v plánu svižnější jízdu, držet se nad cca 3,5 tisíci otáčkami. Ale to asi nikoho nepřekvapí, jde o řadový čtyřválec a ani přes jeho původ z R1 se nedá čekat brutální zátah od „nicu“ jako u véčkovýho dvouválce. Nicméně v rozsahu 3500 až 6500 otáček si užijete zábavy dost a dost a nad šest a půl byste měli přestat zevlovat po okolí, tady už je to pro zkušenější piloty. Ne že by se vás FZ1 snažila shodit, ale v tom okamžiku už je jasný, že těch 150 kobyl tam fakt je – z přátelskýho německýho ovčáka se stává krvelačný predátor a je jen na vás, jestli ho ukočírujete nebo ne. Skoro se mi až chce napsat, že pokud se na FZ1 vymelete, nikdy to nebude chyba motorky…

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

S tím samozřejmě souvisí i tlumení, plně nastavitelný vpředu i vzadu. Asi bych se mu, pokud bych měl FZ1 ve svý garáži, věnoval trochu víc, tzn. sešteloval ho (nebo nechal seštelovat) přesně podle sebe. I když se přiznám, že spíš ze zvědavosti, protože tovární setup pracoval dobře.

FZ1 se tedy nedá skoro nic vytknout, pokud bych měl vybrat nejpřátelštější motorku z týhle trojice, je jasným vítězem. Ale jsou i jiná kritéria než přátelství, jdeme teda o stáj dál.

Celkem Brutální litR neboli CB 1000 R

Přiznávám, že z produkce Hondy posledních let jsem moc odvázaný nebyl. Ba dokonce jsem byl otrávený. Značka, která vždycky byla průkopníkem a nebála se použít neobvyklý technologie a design, jakoby stáhla oháňku mezi nohy a začala se držet při zdi. Jistě, co se týká supersportů a superbiků, tam neustále držela laťku dost vysoko, ale ten zbytek, dle mýho názoru, nezachránil jeden inovativní model za dva roky. Ovšem mluvím o minulosti, zdá se, že tohle období má značka zaplaťpánbůh za sebou a její triumfální návrat začal právě překopaným Hornetem – neprve šestkou a posléze litrem (i když tohle jméno nikde uvedeno není, stejně je pro všechny CB 1000 R „velkej Hornet“ – a basta).

Už při prvním setkání je jasný, že si dala Honda záležet na tom, abyste si její výtvor nespletli s ničím jiným – futuristický světlomet, letmo uložený zadní kolo, ostrý tvary plastů, hranatá koncovka výfuku… kdepak, tohle není žádná šedá myš, kolem který byste prošli s nezájmem.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Posaz je podobný jako u Yamahy, ovšem něco je trochu jinak… už to mám, Honda má větší prolisy na nádrži, takže mám nohy blíž u sebe, to je ono. Jestliže jsem kritizoval palubku u FZ, tady musím sklapnout, nemám výhrady. Kaplička je rozdělena do tří částí, přímo před sebou mám digitální otáčkoměr a kontrolky, z dalších menších displejů se dozvídám zbytek informací. Není jich víc než u FZ, ale jde o názorný příklad toho, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Startuju a ouha, ani přes agresivně vyhlížející koncovku se nedostavuje zvuk, který bych od litru očekával. I když jak o tom přemýšlím, spíš bych byl překvapený, kdybych nějaký výrazný sound slyšel, dnešní japonský motorky spíš tichoulince předou a Honda není výjimkou, naopak. Rozjíždím se, spojka jde zlehka a převodovka pracuje tak měkce, že se mi až zdá, jako bych ani neřadil. Kde jsou ty doby, kdy se zvlášť u Hondy při klapnutí jedničky ozvala rána jak z děla…

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Vyjíždím z Vrbovky a mám pocit, jako bych jel na mnohem lehčím stroji. Ne slabším, ale menším – kolik že to má kilo? 217, to zas až tak málo není… evidentně se tady zapracovalo na těžišti, jsem zvědavý, jak moc se tohle projeví při rychlejší jízdě.

Ve městě srovnávám s FZ1, a kdybych měl motorku vybírat striktně podle schopností a dovedností v hustým provozu, nevěděl bych kterou, tak moc jsou si obě podobný. Tedy možná je Honda o chlup obratnější, pokud potřebujete prudce zatočit, ale to člověku dojde, až když skáče z jedný mašiny na druhou. Brzdy taky snesou srovnání, nemůžu říct, že by některá z těchhle dvou brzdila líp nebo hůř.

Ač jsem FZ na dálnici nezkoušel, s CB na ni najedu – s kapličkou protaženou nad přední světlomet si o to říká. 130… 150… 170 – aha, tak tady už to začíná funět. Na naháče slušný, aerodynamika čumáku odvádí dobrou práci a motorka letí jako sokolík, nikde ani stopa po nějaký nervozitě.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Nervózní ale začínám být já, takže šupky dupky mimo highway. No jistěěěě, tady je to ono. Do zatáček se Honda překlápí až s neuvěřitelnou lehkostí, centralizace hmoty je znát, a přestože má o pětadvacet koní míň než konkurence od Yamahy, připadám si na ní rychlejší. Asi jde vážně jen o pocit, ale přestože je FZ přátelským strojem, CB dokáže navodit pocit naprostýho bezpečí… což je sice fajn, na druhou stranu je jasný, že jako každá motorka má i CB svý limity a nezkušený pilot ukolébaný tím, jak všechno perfektně funguje, by na to mohl doplatit. Na rozdíl od FZ totiž není velký Hornet kochací mašinou. Jo, dá se na něm samozřejmě jet i klidně, ale dlouho to nevydržíte, pořád budete zkoušet, jestli se dá zajít ještě dál. Asi na to má vliv fakt, že už od volnoběhu doslova cítíte zátah motoru, který vás cpe dopředu, takže logicky budete chtít zjistit, jak moc „dopředu“ to jde.

Ani tady se nedá najít na tlumení chyba, přední i zadní je stavitelný, ale připadalo mi ještě navíc jaksi univerzálnější, přestože jsme se na Hornetu střídali s kolegou, který je jiný váhový kategorie než já, ani jeden z nás neměl pocit neodkladnýho vrtání se v tlumičích. Překvapený jsem byl ze sedla, na první „posaz“ mi připadalo tvrdý a říkal jsem si, že to nesmím v testu zapomenout zmínit, ale ani po celodenním ježdění mě nic nebolelo – takže ani tady Honda neztrácí.

CB 1000 R bývá vytýkáno ABS, tedy přesněji řečeno nemožnost ho vypnout. Námi testovaný stroj ABS měl a nějak jsem ho nevnímal… teda na suchý silnici, za deště jeho činnost samozřejmě znát je, a to zákonitě pozitivně. Asi bych ho tedy klidně doporučil a nesnažil se ho nějak obejít (vyndavat nějakou pojistku, nebo jak se to řešilo, mi připadá ujetý – už vidím pojišťováka, jak v případě nehody nad něčím takovým zajásá – jo ahááá, vy jste si vypnul ABS? Vytáhnutím pojistky?! No vy jste ale výstavní exemplář trotla… Hmm, tak to s tím plněním nevím, nevím…).

Jestliže Yamaha dopadla dobře, Honda je na tom o kus líp. I přes handicap nižšího výkonu působí dravěji, agresivněji – ale nepřehání to do extrému, takže jde jen o to, abyste se s ní skamarádili. Prostě zpočátku byste měli být opatrnější, vyplatí se to.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Italský hřebec

Co by to bylo za test naháčů, kdybychom nezařadili nějaký dvouválec, nejlíp pak italský. A tak jsme sáhli po tom zřejmě neznámějším, Monsteru od Ducati a je snad jasný, že po tom nejsilnějším.

Pitvat tady italský design je zbytečný, všichni víme, že co se vzhledu týká, máloco dokáže Talošům konkurovat (ostatně, i CB 1000 R vděčí za svůj look úpravci Rossocromo, což už podle jména evidentně japonská firma nebude… ani maďarská, ukrajinská nebo třeba ze Zimbabwe).

Poznávacím znakem Monsterů je příhradový rám, ani jedenáctka tedy samozřejmě není výjimkou a najdeme na ní letmo uložený zadní kolo a především desmo dvouválec do L. A o motoru to vlastně celý je, to je totiž ten hlavní rozdíl proti dalším dvěma dostihovým koním. Od něj se všechno odvíjí, veškerý vlastnosti Monstera mají s dvouválcovým motorem co do činění.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Po usednutí do sedla je jasný, že tady to bude především o sportu, přestože na okruhovým roštu má Ducati jiný koně. Ale i tak, stupačky jsou dost vysoko, široká řídítka poměrně nízko… nic by nemělo bránit drásání zatáček o jakýmkoliv poloměru.

Otočím teda klíčkem, nastaruju a ozve se libový zvuk, jo, přesně ten bych z dvou koncovek pod sedlem čekal. Chraplavý, lehce rozhádaný, i když víc utlumený než dřív, korespondující s vibracemi, který řidič cítí hlavně ve volnoběžných otáčkách a který při jízdě téměř zmizí. Přístrojovku zde zastupuje LCD displej, krytý štítkem. Vlastně dva displeje, na tom horním vidíte otáčky, na spodním vše ostatní. To celý obklopený svatozáří kontrolek.

Převodovka je teda tvrdší než u japonských ořů (holt poznáte, že máte tu čest s Italem), ale zároveň přesná, nestalo se mi, že by mi tam skočil falešný neutrál.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Projíždím městem a i si to užívám, sice mi stačí dvě rychlosti, ale dá se. Proč o tom píšu? No protože italským dvouválcům je často vytýkána ucukanost či uhrkanost, jednička je prý někdy moc, dvojka zas málo… nevím, nepřipadá mi to nijak strašný, recept je jednoduchý: točit. Nebát se vyšších otáček a pak to jde samo. Obratnost Monsteru je pověstná, kam ho pošlete, tam jede a vlastně mi vadí jediná věc – sedlo. Teda sedlo v kombinaci s nádrží, takže vlastně věci dvě. Pořád totiž kloužu dolů, a jestliže jsem psal v souvislosti s FZ o tom, jak jeho nádrž vypadá pro rozmnožovací orgány hrozivě, tak tady se nehrozí, tady se rovnou trestá. Několikrát při prudkým brzdění hlasitě vykviknu a rozhodně to není blahem. Podíl na tom má zřejmě oblečení, textil prostě klouže a kůže by držela líp, ale i na ostatních motorkách jsem jezdil v džínách… Naštěstí jsou radiální brzdy dobře dávkovatelný, takže se dá nerovný souboj „varlata verzus plast nádrže“ aspoň trochu korigovat a občas i zvítězím.

Stejně jako CB 1000 R, i Monster se pyšní štítkem, takže i u něj zkusíme dálnici. No, musím konstatovat, že Honda si s řešením poradila líp, foukat začíná už kolem sto třiceti kilometrů v hodině, nad 160 se dá jet jen krátkodobě, pokud nechcete budit dojem, že vám ve sluchátkách v helmě duní tuc tuc.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Zato zatáčky nezklamou. Monster má dle mýho mínění ze všech tří strojů pro tohle nejlepší ergonomii, přilepíte se na nádrž (takže eliminujete zlomyslný útok na minimum), sevřete větve řídítek a pustíte se do toho. Motor táhne od volnoběhu, a přestože už to není ten syrový buchar jako u starších Monsterů, pořád v sobě má charakter obludy. Ze zatáčky vylítnete jako špunt ze šampáňa, stroj pod vámi ječí a už je tu další vingl, takže brzdy, složit, kam až to jde (a jde to daleko), pak otočit víc heftem… a tak dál a dál, dokud vám nedojdou zatáčky nebo benzin. Tlumení je tvrdší než u Japonců, hlavně předek, ale není to na škodu, pokud je pod vámi kvalitní asfalt. Ostatně, dá se nastavit. Zadní tlumič je kandidátem na titul „pracovník roku“, v každém okamžiku vám dává vědět, co se pod vámi děje.

Monster dělá čest svýmu jménu a zase, přestože má 95 koní, nějak není potřeba chtít víc. Jistě uslyšíte od „znalců“, že by to chtělo větší stádo, ale konkrétně u jedenáctkovýho Monstera platí, že kdo si neporadí s tímhle množstvím, nepomůže mu ani dvojnásobný výkon.

Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1

Vítěz dostihu?

Ó, jak rád bych jednou napsal, že naprostým a nezpochybnitelným vítězem je ten a ten, na druhým místě skončil tenhle a třetí místo obsadil támhleten. Jenže ono je to vždycky o tom, co vlastně od motorky chcete (ne to, co říkáte ostatním, ale skutečně co chcete vy).  A nedá se to brát jen podle tabulek, výkonu, hmotnosti… protože třeba já budu na některý motorce řičet radostí, a vy budete znuděný. Nebo naopak se budu trápit, a vy na ni nedáte dopustit. Ale srovnávák je srovnávák, takže jdeme na to.

Pro mě je vítězem CB 1000 R. Sice nemá nejvíc koní, ale oproti FZ má větší charizma. Umí to samý co Yamaha, ale nějak líp a s větší lehkostí. Nic na ní nepůsobí levně nebo nedomyšleně, má tu správnou dávku agrese a drzosti, a pokud se s ní sžijete, dokážete spolu neuvěřitelný věci. A dá vám tolik radosti, že dlouho nebudete koukat po jiný. 

Druhý post patří Monsteru. A to proto, že dvouválec nesedne každýmu. Jasně, v současný době jsou véčkový nebo elkový dvouvály v módě, ale spousta lidí se s nima nedokáže srovnat. Čtyřválec zkousne každý, ale tyhle motory vám buď pasujou, nebo ne, nic mezi tím a na tom nic nezmění ani vaše přání být členem šťastný rodiny dvouválistů. Další věcí je ona zmíněná jízdní pozice, pokud zatopíte v zatáčkách pod kotlem, budete spokojený, jenže občas se topit nechce, chcete jet v klídku… a to Monsteru moc nejde.

Třetí skončila FZ1. Univerzální, silná jako bejk, s motorem, který si nechá všechno líbit. Měla by teda logicky vyhrát, jenže jí něco chybí. Jako když potkáte ženskou s krásnou figurou, velkýma prsama, líbivým ksichtíkem… a stejně vás až tak úplně nezaujme, protože jí chybí takový ten vnitřní žár, něco, kvůli čemu byste za ní šli na kraj světa. Ale to neznamená, že se nemůže líbit někomu dalšímu (nemáme všichni stejný vkus, naštěstí).

Ale ať je to, jak chce, technicky nemá ani jeden z uvedených strojů chybu, takže jde jen o to, co chcete. A jestli vůbec víte, co chcete…

Yamaha FZ1

Motor, převodovka

Řadový čtyřválec má v sobě ukryto 150 koní, což je na tenhle typ motorky skutečně pěkný stádo. A bodejť by nebyl silný, když dárkyní orgánu není nikdo jiný než R1. Ale nejde o nějakýho vypatlanýho siláka, který nejdřív bouchne, a pak se ptá, kdepak – dá se s ním celkem brzy skamarádit. Převodovka je šestistupňová, přesná, tichá… řazení jde jak po másle. Sekundární převod samozřejmě řetězem.

Brzdy

Vepředu dvojitá kotoučová, průměr kotoučů 320 mm, vzadu samozřejmě taky kotoučová, jenže single s průměrem 245 mm. Jako celá FZ1, i brzdy jsou „přátelský“ čili se nemusíte bát, že vás spolehlivě nezastaví, ale ani toho, že si při každým sáhnutí na páčku vyrazíte zuby.

Co dál?

Nemůžu si pomoct, ale přední světlo se mi nelíbí. Sice svítí velice dobře, ale ten vzhled… nevím, prostě mi sem nesedne, přitom u MV Agusty (kde Yamaha a další našli „inspiraci“) se mi líbí. Zrcátka jsou oproti tomu nejen plně funkční, ale i hezká. Co se týká celkovýho vzhledu, možná by zasloužil facelift… když už kvůli ničemu jinýmu, tak kvůli konkurenci z vlastních řad – FZ6 a FZ8.

+ výkon, ovladatelnost, brzdy

– tuctový vzhled

Honda CB 1000R

Motor, převodovka

Čtyřválec vydává zvuk jako předoucí kočka, ovšem kočka o síle 125 koní. Táhne bez nějaký díry a máte pocit, že toho výkonu je v něm mnohem víc. Super je citlivá reakce na plyn, záleží jen na vašem zápěstí, jestli vyrazíte jako střela, nebo v klídku…

Převodovka má šest stupňů, řazení je tichounký (dokonce i když dáte za jedna) a občas máte pocit, že snad ani neřadíte.

Brzdy

Předek jistí čtyřpístky a dva kotouče (310 mm), na zadku je jeden kotouč 256 mm. Pokud si pořídíte verzi s ABS, budete mít na předku třípístek. ABS nelze vypnout, ale proč byste ho taky vypínali – hádám, že do terénu s CB 1000R nepojedete.

Co dál?

Vzhled je futuristický, tuhle Hondu prostě nelze přehlédnout. A nejen to, všechno je vymakaný do detailu, jako by se na vývoji podíleli Italové… a taky že jo, návrh pochází od Paola Cuccagna. CB 1000R vypadá mohutně, ovšem při jízdě vám připadá, že váží snad o polovinu méně.

+ vzhled, jízdní vlastnosti

– nic jsem nenašel

Ducati Monster 1100

Motor, převodovka

Dvouválcový desmo disponuje 95 koníky, což je proti konkurenci handicap, ovšem jen na papíře. Ve skutečnosti tohle stádo bohatě stačí, s Monsterem zřejmě nebudete chtít pokořit rychlostní rekordy, spíš si zalítat v zatáčkách. A tam nebudete mít důvod ke stížnostem, navíc tenhle výkon máte už v 7000 otáčkách. Převodovka je tvrdší, razantnější a řazení se tady musíte víc věnovat než u japonek. Ale to platí téměř pro všechny italský motorky…

Brzdy

Kupodivu nejde o žádný jedáky, přestože nesou hrdě označení „radiální“. Vepředu dva čtyřpístky a kotouče 320 mm, vzadu dvoupístek a jeden kotouč 245 mm. Citlivá reakce, ovšem ne přecitlivělá, takže tleskám a hluboce se klaním.

Co dál?

Štítek před budíky je spíš na okrasu, proti větru funguje jen do určitý a nijak vysoký rychlosti, ovšem to vůbec nevadí… Monsteru sluší. A pokud budete chtít, aby mu to slušelo ještě víc, rozbijete prasátko a pořídíte mu výfuky Termignoni. Za prvé jsou hezčí než ty originální, za druhý bude mít mašina samozřejmě lepší hlas.

+ ovladatelnost, zátah, brzdy

– sedlo

Více informací na www.motoraj.cz.

 

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 0

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku Trojka gladiator: Ducati Monster 1100 vs. Honda CB1000R vs. Yamaha FZ-1


počet příspěvků: 0

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.