Přeposlat Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

01.08.2012 | www.motoraj.cz | Aktuality, recenze | Komentářů: 0 |

Soud má být nestranný a tvrdý. V mém případě je nestrannost ovlivněná tím, že už jako mini človíčka mě odkládali různě po garáži, kde postávaly Harleye roku výroby daleko v minulém století. Možná proto mě to k těm chromům nějak netáhlo a vcucnul mě enduro svět.

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

Každopádně postupem času, neustálou přítomností všech možných typů a jejich servisem jsem zjistil, že tím americkým železem budu holt asi nakaženej. Řada Softail teda nepatřila mezi moje nejoblíbenější – nebyl jsem příznivcem softailovýho rámu kvůli jeho nevycválanosti a jakoby gumovýmu pocitu, hlavně když na něj zatlačíte sportovnější jízdou, kterou standard a základní softaily slibovaly, alespoň svým vzhledem. Přesto jsem se na úplně novej Black docela těšil, technický specifikace slibovaly hodně velký změny.

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

Filozofie softailu je, že se má tvářit jako tvrďák, ale má vás udržet v mezích komfortu. Rám a úhel přední FX vidle zůstaly, zlepšilo se ale chování, což oceníte především na kvalitou vyhlášených českých highways… Kolo vpředu 21 palců, vzadu 16, nové ráfky půlkulatého tvaru, které nápadně připomínají svým tvarem ráfky používaný na prvních Harleyích. Alfa a omega všeho je samozřejmě motor, tady jde o Twin Cam 96B se sekvenčním vstřikováním, který jeho chování spolu s chytřejší řídicí jednotkou dotahuje k dokonalosti. Dýchá přes nový oválný filtr a dává o sobě patřičně vědět normou useknutýma shotgunama. Tradičně oddělená šestistupňová převodovka Cruise Drive řadí jak po másle, najít neutrál není problém a zůstala naštěstí i legendární zvuková kulisa… jedna z věcí, bez kterých by to zkrátka nešlo a nebylo ono. Black se drží minimalistického designu bez zbytečností a letos byl vybaven novými řídítky Split Drag s vnitřním vedením elektroinstalace a 19litrovou nádrží, na kterou navazuje dvojsedlo – jen 655 mm nad zemí. Zadní část charakterizuje blatník v bobber stylu, který kazí jen obrovský držák SPZky, kterou nám evropský byrokrati zakázali mít elegantně nalevo vedle kola. Tím pádem bohužel trochu zaniká jedna z vychytávek nový elektroinstalace, a to multifunkční zadní blinkry. V každým z nich je zároveň světlo a brzdová lampa, samo krom základní „blikací“ funkce. Pěkný a i bezpečný je, že se tak rozsvítí dvě brzdovky, a tudíž si všimnou i naši zpomalený „taky řidiči“, že se před nima něco děje. Hi-tech, který by do toho nikdo neřek, je použití Canbusu (univerzální datová sběrnice, která zajistí vedení více různých funkcí jedním „drátem“). Tím došlo k zjednodušení kabeláže a zvýšení její odolnosti. Přístroje se omezujou na standardní sadu kontrolek a na tachometr, který na integrovaným displeji zobrazuje počítadla kilometrů, hodiny, dojezd na nádrž a zařazenou rychlost spolu s otáčkami motoru. Tuhle všechnu parádu je ale potřeba taky nějak zastavit a nápadu Harleye spojit se s italským Brembem dávám výbornou! Ve spojení s ABS se o vás brzdy postarají dokonale.

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

Temná síla v praxi

Vynadíval jsem se dost a teď prověrka všech těch novot. Startovací procedura je snadná, prostě si jen dáte do kapsy klíčenku s logem a otočíte spínačkou nalevo mezi válcema. Tak tedy zmáčknu tlačítko startéru a…? Je to tam! Rána startéru a ty správný pozitivní vibrace… Hrábnu po spojce. Cože? Nejde až moc zlehka?! Jednička zapadne snadno, ale dá o sobě patřičně vědět, a to je dobře. Plyn má trochu odpor, vyvážený s chodem spojky. Zlehka se rozjíždím a říkám si, jestli ty nový řídítka nejsou moc úzký. Nohy na stupačkách mám tak akorát daleko a vysoko. Lehce se promotám provozem, a když minu červeně přeškrtnutou ceduli, podřadím a dám plnej. Tak tohle opravdu není žádná slabota. Zrychluje impozantně a na 100 mp/h táhne bez sebemenšího zaváhání. V těchhle rychlostech oceníte tvar řídítek, nad kterýma jsem ze začátku váhal. Jsou úplně přesně tam, kde mají být, a i když je vepředu jednadvacítka kolo, není problém se vyhnout díře nebo jinýmu překvapení, o které není na našich silnicích nouze. Jak se tak vezu, probírám se menu na displeji tachometru, a když se koukám na otáčky v těch sto majlích, musím se smát. Jo, šestka je over-drive do rychla, ale 3200 ot./min je opravdu těžká pohoda. Nedivím se, že spotřeba se pohybuje do osmi litrů, i když sem tam proženete někoho na supersportu. No konec nudy na dálnici a hurá do kopců. Softailový pohupování úplně nezmizelo, ale je to cejtit spíš jen tak, abyste nezapomněli, jak se softail má chovat, než že by vás to vystrašilo s pocitem, že vám je silnice malá a že musíte hledat nejmíň škodlivý přistávací místa mimo ni. Dávám si zatáčky jednu za druhou, a jak se mění jejich rytmus, můžu změnit i rytmus jízdy. Podřazuju před zatáčkou a užiju si nekonečnýho tahu s jemným kopancem kolem tří tisíc otáček, kdy otevřou klapky výfuky a daj o sobě i hlasitěji vědět. Nebo si vyberu rychlost nejbližší momentální náladě, kterou se chci brouzdat krajinou, jen lehce přibrzdím a na vlně krouťáku se přemístím k dalšímu brzdnýmu bodu. Brzdy jsou tady malý krok pro lidstvo, ale velký skok pro Harleye. I když má jen po jednom kotouči na kole, díky ABS a rozdělení brzdovýho účinku máte čisto a sucho v kalhotách. Nenutí vás to zuřivě mačkat obě páky, spíš je třeba mířit, než brzdit. U velkýho předního kola se vám nestane obligátní odskočení při dobrzďování, když to nejmíň čekáte. U zadního kola vás nesundá zablokování, když si podřadíte o pár kvaltů dolů a stojíte na zadní brzdě. Co mě ale hodně potěšilo, je nízká ovládací síla, a tím i pohoda, která spolu s komfortním sedlem přispěje k tomu, že vás stroj neunavuje při dlouhých jízdách. Jeden testovací den se nám zpátky vrátilo sněžení a zima, takže bylo možný Blackline vyzkoušet i v extrémním počasí. Nepohoda ho nerozhodí, a i když nejsou zrovna ideální podmínky, nemáte pocit, že by bylo něco špatně. Na mokru se chová stabilně, jen při akcelerování na malý kvalty utrhne logicky zadní gumu. To pak ale začnete spíš využívat jako zdroj zábavy, než jako něco negativního a pěkně si užíváte dlouhý drifty.

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

Je znát, že u tohohle softailu udělal Harley spoustu práce. Inovace jsou posunutý dobrým směrem, kdy vám ve spoustě věcí motorka vyhoví, ale zůstává jí charakter a vlastnosti, který tam čekáte a neradi byste o ně přišli. Je dobře, že i přes tohle nepochybný vylepšení je tu i nadále Softail, který vibruje, dá ránu startérem i při řazení kvaltů a jezdcům vykouzlí úsměv na tváři po pár metrech jízdy. A to je právě TO neuchopitelný a nepopsatelný, co vám jiná motorka neposkytne. Jen právě Harley-Davidson.

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

Motor

Véčkový dvouválec, jak jinak. Zapomeňte na všechny bláboly o tom, jak z něj teče olej, jak je líný… tohle možná platilo v půlce minulýho století, ale teď ani náhodou. Tohle je moderní agregát, stoprocentně funkční, ovšem dokázal si zachovat charakteristickou hrubost a nespoutanost. Úžasná symbióza, která vás dostane na rychlost 160 km/hod., dřív než řeknete švec…

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

Vzhled

Čistý chopper, tohle vás napadne jako první. Teda pokud se aspoň trochu orientujete a není pro vás tenhle pojem všechno, co má nízko sedlo a dvouválec do V. Úžasný na něm je, že nic nemusíte měnit, nic vylepšovat, a přesto máte choppera jak z učebnice… ovšem stejně měnit a vylepšovat budete, protože tahle kategorie motorek o neustálým vylepšování, lépe řečeno, přizpůsobování svýmu majiteli prostě je. Co kus, to originál, dalo by se říct. A je z čeho vybírat, katalog je doslova nabitý jinými koly, blatníky, řídítky… prostě vším, na co si vzpomenete.

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

Rám, brzdy

Pryč je softailí nervozita a neklid, na rámu se zamakalo opravdu mohutně, a je to znát. Motorka drží v zatáčkách jako helvetská víra a omezí vás pouze její světlá výška (s čímž ale počítáte, nejedete přeci ani na superbiku, ani na enduru). Brzdy dostala na starost značka Brembo a u HD si asi nemohli vybrat lepšího parťáka – Harleye byly vždycky pověstný tím, že zadní brzda u nich není jen do počtu, ale že se musí hojně využívat (a asi proto byla vždy naprosto plnohodnotná). Tady vám ale bude stačit ta přední.

Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline

Hodnocení:

+ ovladatelnost, spotřeba, charakter

– zpracování některých detailů, ale stejně se asi počítá rovnou s jejich výměnou za aftermarket


Více informací na www.motoraj.cz.

 

 

 

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 1

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku Temná síla: Harley-Davidson Softail Blackline


počet příspěvků: 0

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.