Přeposlat Křídla nad horami: Honda Fest 2012 aneb Tři dny v sedle

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

Křídla nad horami: Honda Fest 2012 aneb Tři dny v sedle

31.07.2012 | www.motoraj.cz | Zajímavosti | Komentářů: 0 |

Jen aby bylo hezky, říkám si, když balím kufry. Jeseníky mám rád, už cesta tam je bezvadná, ale nesmí lejt. No, naštěstí to zatím jde...

Křídla nad horami: Honda Fest 2012 aneb Tři dny v sedle

To „zatím“ vydrží přesně ke sjezdu z Jižní spojky na hradeckou dálnici. V místě, kde se fakt nedá zastavit ani na pikosekundu, povolí někdo nahoře uzdu svý zlomyslnosti a začne lejt jak z konve... teda kdyby jako z konve, mám pocit, že na mě někdo vyklopil vanu a než dojedu k první benzínce, kde mám sraz s Petrem, jsem durch. Nemoky už nemá cenu brát, leda bych si chtěl vytvořit mezi nimi a vlastní kůží skleníkový efekt, takže počkám, až Petr za pomoci speciálního motorkářského vybavení (power tape a igelit) udělá z promokavých brašen nepromokavé. Já tyhle starosti nemám,  redakční Honda NC700 X je osazena trojicí slušivých kufříků, do kterých nezatéká. Pat (který nechal Mata doma) konečně dokončil dílo a vyrážíme. Zatím jen po dálnici, to pravý poježdění začne až za Hradcem.

Křídla nad horami: Honda Fest 2012 aneb Tři dny v sedle

Dešti jsme ujeli, Petr na VFR letí přede mnou a já se zájmem sleduju, jak ho opouští pracně, leč evidentně ne dokonale vytvořená protidešťová ochrana. Občas ulítne kus NASA pásky, občas cár igelitu... kutil Tim by z něj radost neměl. 

Bohužel tam, kde začíná zajímavý úsek, tedy za Vamberkem, začíná i mokro na silnici, takže si moc neužíváme a spíš koukáme, abychom sebou nepleskli. Naším cílem je hotel Červenohorské Sedlo, kam dojíždíme navečer a po krátkém zcivilizování vyrážíme do hotelový restauraci na prezentaci akce, kvůli který tu jsme – Honda Fest 2012, aneb Tři dny v sedle.

Křídla nad horami: Honda Fest 2012 aneb Tři dny v sedle

Přiznám se, že srazy moc nemusím, užil jsem si jich v dávných dobách dost a dost, ale tzv. „značkové“ srazy bývají o něčem jiném. Ne tedy že by všichni pili mlíko a plkali jen zasvěceně o motorkách, ale přeci jen se zde málokdy najde vypatlanec, jehož jediným životním krédem je zmatlat se během hodiny jak kominický učeň, s někým se poprat a před odchodem do pelechu nastartovat motorku a nejlépe ve tři ráno jí několikrát vyškádlit do omezovače k velké radosti již spících spolubojovníků.

Po krátkém uvítání, při kterém je nám vysvětleno, že si vlastně můžeme dělat co chceme, pokud při tom nevypálíme hotel a nezničíme testovací motorky, se začneme družit s ostatními účastníky zájezdu. Já se tedy družím jen chvíli, protože jsem utahaný jako kůň a vcelku brzy odcházím spát.

Druhý den se probouzíme do zamračeného rána a nikam se nám moc nechce. Pak se ovšem, po vzájemném nevěrohodném přesvědčování že nejsme žádný bačkory, přeci jen vyškrábeme do sedel a vyrážíme na výlet. Na každý den tohoto třídenního podniku je naplánována jedna trasa a musím uznat, že ani jedna nemá chybu. Jedna zatáčka za druhou, kvalitní asfalt, v okolí je po čem koukat... organizátoři fakt vybrali dobře. Dnes se ale bohužel počasí rozhodlo jejich snahy sabotovat, takže  poté, co dojedeme do zlatých dolů a přes hodinu čumíme v místním bistru do deště to vzdáváme a jedeme zpět na základnu. Cestou ještě absolvujeme další várku lijáku a jako třešnička na dortu padá v kopcích mlha... je zážitek nad jiné, když v tomhle předjedete auto a sotva jste před ním, zjistíte že se řítíte rovně do vracáku, který předtím nebyl v mlze vidět – zážitek nad jiné, vřele nedoporučuju. Po příjezdu dáváme sušit věci a jdeme se družit. Tentokrát se družím statečně, takže ani nevím, v kolik jdu spát...

Příští ráno nás vítá sluníčko – no konečně! Vyrážíme na druhou trasu, tentokrát bychom jí chtěli projet celou. Začínáme u Pradědu, někteří z nás neodolají a čekají, až je pustí obsluha „záchytné stanice“ nahoru (provoz je zde omezen), ovšem my odoláváme (protože už jsme tam byli) a raději se jdeme svézt. Tedy někteří z nás se svezou, ne tak kolega Petr, kterému cca po deseti kilometrech dochází benzín...naštěstí organizátor myslí i na tohle, takže stačí zvednout telefon a za chvíli je tu servisní dodávka s vytouženým kanystrem. Klika, že byla tak blízko.

Křídla nad horami: Honda Fest 2012 aneb Tři dny v sedle

Jedeme tedy dál, cestou se stavíme na oběd (všimli jste si, že na Moravě málokdy narazíte na hospodu kde by mizerně vařili?) a užíváme si zatáček. Jsem rád, že s Petrem nejedeme sami, protože jinak má tendenci letět jako magor – a já za ním vlaju, protože dohánět VFR 1200 na mé Hondě NC700 X opravdu není rovný souboj. Ale jede nás víc, takže se drží relativně v klidu. Vodní dílo Kužberk (pamětníci si vzpomenou na seriál Velké Sedlo), Budišov, hrad Sovinec... to jen tak namátkou něco z dnešní trasy. A po dojezdu možnost si vyzkoušet testovací stroje Honda, mimo jiné třeba Goldwing, Crosstourer či NC700 v nádherných zatáčkách od Červenohorského Sedla směrem na Jeseník. No a večer zase veselice, tentokrát za doprovodu rockový kapely, takže Highway To Hell, Smoke On the Water, Born To Be Wild...do toho hruškovice...a konečně postel, kterou někdo v nestřeženém okamžiku vyměnil za kolotoč.

Křídla nad horami: Honda Fest 2012 aneb Tři dny v sedle

Sobota je nádherná. Tedy byla by nádherná, kdyby mi bylo dobře. Nicméně pár kafí a snídaně mě dostávají do provozního režimu, takže opět do sedla. Tentokrát se chci cournout sám (ostatní byli akčnější a jsou už pryč, takže mi stejně nic jiného nezbývá, ale nevadí). Projíždím pohraničními vesničkami a městečky, všude klid, pohoda... vyloženě si to dnes užívám, takový odpočinkový den.

A užívám si ho naprosto záměrně, protože je mi jasné, že zítra vyrazím na závody do Hořic, kde budu celý den lítat s foťákem... ale to je jiná pohádka, zatím jsem pořád ještě tady. A ani se mi nechce zpátky na hotel, ovšem nic netrvá věčně, takže se na jedné návsi otáčím a mířím zpět.

Večer je po včerejšku decentní, nakonec ráno všichni odjíždíme, takže se lehce, pár hodin po půlnoci loučíme a jdeme spát. No a ráno odjezd...

Nerad hodnotím akce podobného typu, hodnocení je vždycky subjektivní a nerad bych na něco (nebo někoho) zapomněl, takže se tomu snažím vyhnout. Ale tedy udělám výjimku -  bylo by nespravedlivé neocenit snahu všech, kteří se na zajištění podíleli, tedy především importéra značky Honda pro českou republiku a sponzorů Dunlop a Shark. Myslím, že Honda má úžasné štěstí na lidi, kteří pro ni pracují, protože je na nich vidět zápal pro věc a ochota udělat něco navíc... a to se dnes bohužel nevidí každý den. Na téhle akci to bylo znát, organizace perfektní, všechno klapalo jak na drátkách, myslím že nikdo neměl žádný důvod ke stížnostem. Takže díky moc za pozvání, bylo to bezvadný – a jestli bude Honda Fest 2013, nenechte si ho určitě ujít.  

Více informací na www.motoraj.cz.

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 0

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku Křídla nad horami: Honda Fest 2012 aneb Tři dny v sedle


počet příspěvků: 0

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.