Přeposlat Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

31.07.2012 | www.motoraj.cz | Recenze | Komentářů: 1 |

Porovnat tři motorky, na kterých se jede skvěle, z nichž jsme byli nadšení a které se nám nechtělo vracet, je jako když se musíte rozhodnout mezi několika životními příležitostmi nebo několika ženami. Ale tak už to v životě chodí, neustále musíme volit mezi možnostmi, jež nás svým specifickým způsobem lákají a přitahují... a ani na jednu z nich nedokážeme přestat myslet.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Zvolíme jednu, ta druhá nám nedá spát, někdy pak měníme a volíme druhou nebo třetí možnost. Někdy si dokonce za cenu tělesného/psychického/finančního vyčerpání přechodnou dobu dopřáváme všeho. Když přihlédneme k dostupným technickým datům a k informacím, které jsme vyhodnotili při testování, Stelvio snížilo celkovou hlučnost motoru i s tím spojené vibrace, GS na vibrace netrpí, na typický zvuk boxeru je hrdé a své příznivce o něj nechce připravit (elektronická klapka ve výfuku). Ténéré pak nabízí pověstnou japonskou „user friendly“. GS zrychluje plynule, táhne od začátku až do vyšších otáček, v Guzzi loni bojovali s propadem výkonu v určitých otáčkách a díru odstranili (když tak zalovíme v paměti, v BMW se s „dírami“ potýkali taky). Motor Ténéré nadchne především v režimu „sport“. Řidič německého stroje nepocítí zhoršení komfortu z jízdy, bude ale díky o 12 l menší nádrži častěji tankovat a koupí si častěji Kaffee a Kuchen, to samé pilot japonského stroje. Řidič Stelvia bude dočasně snášet posun těžiště nahoru, zvykne si a bude rád, že dojede dál a nemusí furt slejzat, sundávat helmu, rukavice, tankovat, platit a pak všechno zase naopak. GS vás povozí všude možně a bude vás brát na fantastické výlety, Stelvio vám dovolí se na něm rychle svézt, dá vám možnost naplánovat skvělý trip a to samé Yamaha. Podvozek mají všechny tři motorky nastavitelný, GS po typicky německém způsobu jednoduše stiskem magického knoflíku, Stelviu a Ténéré je třeba se pověnovat manuálně a vyladit je. Takových detailů bychom našli jistě dalších několik – a tím se dostáváme spíš k takovému tomu pocitovému hodnocení, a že spíš záleží na tom, která motorka vám sedne podle povahy a vašich subjektivních pocitů. Po přečtení testu si tedy takové malé hodnocení může každý sám zkusit.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Temný rytíř

Es war einmal… To bylo tenkrát, když na konci sedmdesátých let bavorské motorové závody sestrojily pod pracovním názvem GS 80 první prototyp endura s více než jedním válcem a navíc s kardanem... z jedné strany chybí kyvka, bude na tom vůbec to kolo držet? Všechny spekulace o tom, že by GS mířilo totálně mimo mísu, byly vzápětí vyvráceny výhrami snad úplně všude – v mistrovství Německa, stříbro v šestidenní ve Francii, později už jako sériově vyráběná R 80 GS v Rallye Dakar. Spekulanti byli usazeni na své zadnice a BMW se jedním veleskokem posunulo mezi přední motocyklové výrobce a zůstalo mezi nimi do dneška díky své spolehlivosti, skvělé ovladatelnosti, vytrvalosti a charakteru. Z fabriky vyjelo první sériově vyráběné GéeSo, když mi bylo pět, bylo to právě legendární R 80 GS a psal se rok 1980. GS je zkratka německého Geländesport, což v překladu do češtiny znamená předurčení pro sport v krajině nebo na polích a lukách, anglicky prostě off-road. V polovině 80. let se zrodil R 100 GS, ve své době to byla motorka s největším objemem na celém světě. Dohromady s předchozím modelem se prodalo 69 000 kusů, sám jsem ho kdysi měl, několik let mne spolehlivě provázel po tuzemsku i různě po světě. Navíc byl v černé barvě, takže teď nasedám na novou dvanáctku tripple black a hlavou mi nostalgicky běží vlny krásných vzpomínek a zážitků. Na první pohled působí elegantně, je vlastně trojbarevný, do černé s temným kovovým leskem je zahalena nádrž a přední blatník, do klasické černé pak motor, přední vidlice, ráfky s drátěným výpletem a sedlo s vystouplým GS logem. Vše decentně dokresluje rám, kyvka a dvě boxerské hlavy v asfaltově šedém odstínu. Konečně je čas zapřáhnout všech 110 koní a pak je s pevným odhodláním a zatajeným dechem jemně a s úctou pobídnout, aby ukázali svou sílu. Už na volnoběh je motor pořádně a bez ostychu slyšet, jako za starých časů, skoro jako kdyby zapomněli namontovat tlumič do výfuku, ale nic takového, těsně před koncovkou je elektronicky řízená klapka. Ta poskytne boxeru akustickou svobodu, v závislosti na výkonu pohltí jenom tu část rámusu, která by už překračovala normy, tím pádem může unie zůstat klidným a tichým místem pro život. Na plyn GS reaguje ochotně, kdekoliv v rámci spektra otáček je motorka připravená vyrazit vpřed jako blesk, po celou dobu zrychlování neztrácí tah, dynamika jízdy mě okamžitě pohltí, začíná nevázané a neplánované dobrodružství, vlastně ani nemám určený žádný cíl vyjížďky. Je všední den odpoledne, zrovna přestalo krápat, nikdo ze známých negriluje, tak se nechávám jen tak unášet osudem. Co všechno si asi mašina nechá líbit? Chci to vědět, ale hned! Pro zahřátí to vezmu po silnici, beru za plyn, motor mi dává jasně najevo, že je plný života. Dám si pár rovinek a lehce poškádlím partičku plasťáků a hurá do kopců, užít si legraci v zatáčkách. Jízdní vlastnosti mi poskytují plnou podporu, dynamicky zrychluje, když potřebuju vytáhnout ze zatáčky, vysoce účinné brzdy mi umožní posunout okamžik, kdy je třeba zpomalit, položit se do zatáčky a s jistotou ji vykroužit – ABS přitom nade mnou drží ochrannou ruku a podvozek taky podrží. Kvůli přednímu zavěšení se při prudkém brždění předek vůbec nepotápí, ale dá se na to zvyknout. GS se dobře ovládá, řidítka jsou široká, těžiště nízko, dobře drží stopu. Jinak podvozek je možné nastavit v několika režimech, podle toho, jak chcete jet a co vezete, takže teď si užívám variantu „sport“. Kdybych vyrazil někam dál, třeba k moři, asi bych si přepnul na pohodičku. O dvacet let mladší temný rytíř (vzhledem k legendárnímu R 100 GS) hrdě dál brání hodnoty a nese poselství svého rodu. Teď je na řadě pomalejší, víc technická jízda po nezpevněném povrchu, všechno je vlhké a GS se nebojí umazat. Je potřeba dát si pozor na brzdy a jet rozvážně, přední kolo (samozřejmě s gumou bez špuntů) má občas tendenci uklouznout, kam ho zrovna napadne. Nečekám vlastnosti hard endura, na to je cesťák moc velký a těžký, ale v rámci svých možností si v terénu poradit rozhodně umí. Vracíme se lehce od bláta, takže mě čeká sprcha a GéeSo vapka a leštěnka. A vo-vo-vo-vo tom to je...

+ málo žere (tak kolem pěti litrů), je slyšet (typický zvuk boxeru)

– vysoké pořizovací náklady

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Motor

Byl modernizován před nedávnem, vydává ze sebe to nejlepší na hranici možností vzduchem chlazeného boxeru. Výkon 110 HP vás nenechá nikde na holičkách. Do budoucna se spekuluje o třináctce chlazené kapalinou.

Podvozek:

Vylepšený BMW podvozek ESA II. Možnosti individuálního nastavení jsou obrovské a je potřeba si to vyzkoušet. Je možné si vybrat ze tří základních stupňů nastavení – Normal, Comfort a Sport plus, možnost volby zatížení, jako je jízda se spolujezdcem a bagáží. GS nabízí ještě možnost nastavení na lehčí nebo HARD terén. Když všechny tyhle možnosti zkombinujete, není situace, kterou byste nezvládli. Tohle všechno podtrhuje unikátní uložení předního i zadního kola – BMW Tele- a Paralever.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Vichr z hor

Představte si, že se rozhodnete čelit novým výzvám, dopřejete si na tomhle velkém cesťáku prosvištět jako vítr těmi nejzběsilejšími serpentinami v Alpách a navštívit italskou Mekku všech bikerů. Vyrazíte tedy po „královně alpských silnic“ do průsmyku Passo Stelvio (2 760 m), který je tím nejvýše položeným v Itálii. 48 vraceček, kterými se vydrápete nahoru, užijete si alpská panoramata, svěží vítr vám zafouká do vlasů (pokud stále nějaké máte), řídký vzduch prověří plíce všech kuřáků, nekuřáci zhltnou mezitím nějaký ten Wurst, nebo třeba postaví sněhuláka (se kterým se vyfotí a následně to zveřejní na svém facebooku). A už si to kličkujete zatáčkami na druhé straně dolů, skvělá příležitost vyzkoušet, jak vám to krásně brzdí. Mise splněna a právě včas, začínají se honit mraky, ze kterých by mohlo i sněžit. Přitom si ještě parádně pocvičíte pozornost, protože za každým vinglem číhají na nejrůznějších strojích jiní nadšenci, kteří na vás bez váhání vybafnou. Zde si můžete dobře natrénovat takový ten drobný oblouček bez ubrání plynu. Kdo si kvůli snížení váhy nechal mozek  doma, bude muset na konci cesty užít několik tablet Antivykulinu. Při jízdě ve dvou může spolujezdec převzít starost o styk s veřejností a mávat ostatním na pozdrav, protože když je pěkné počasí, koná se zřejmě nahoře v průsmyku spontánní motorkářský sraz, a kdybyste chtěli všechny protijedoucí pozdravit, museli byste řídit celou cestu jednou rukou a druhou bez přestávky mávat. Míjíte ochromované kolegy v kůži, kteří jsou nuceni se naplno věnovat každý svému soukromému zápasu v každé zatáčce a Stelvio vás i ve dvou s kufry veze s přehledem vstříc vrcholu. Jak určitě tušíte, shoda názvu stroje s názvem průsmyku není vůbec náhoda. Na dvojku s naprostou lehkostí, tam, zpátky, tam, zpátky, tam, zpátky a ještě 42krát tam nebo zpátky... To je dost, dědku, žes nás taky vyvez! Vypadá to, že tenhle cesťák pánové v Guzzi vyrobili speciálně pro účast v této takzvané škole pro motorkáře. Vzhledem k výšce sedla (820 mm) získávají krátkonozí jako bonus speciální lekci, v rámci které opakovaně procvičí zastavování v kopci v náklonu, kvůli nějakým „autařům“, který už se nahoře pokochali před chvílí.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Najednou se alpským údolím rozezní zvony. Aha, to nejsou zvony, ale můj budík, můj sen o pokoření druhého nejvyššího průsmyku v Evropě se trhá a moje (tedy bohužel jen půjčená) Stelvio testovačka už nedočkavě poskakuje v garáži. Je čas vyzkoušet ho v domácích podmínkách, takže hurá na výlet. Pohodlně se usadím, nastavím podvozek pro jízdu ve dvou, pak ladným skokem naskočí spolujezdkyně, řadím 1 a zjišťuju, že mi řidítka padnou akorát do ruky. Díky podmínkám pro homologaci při výjezdu nevyrušíme sousedy z gaučů, chod motoru je tichý. Jsem si ale jistý, že ty koně tam jsou a za chvíli je pěkně proženu. Překvapuje mě, jak dobře je motorka ovladatelná, i v malých rychlostech jí s přehledem určíte směr, spojka jde měkce, pak vezmu za plyn. Díky letošnímu, inovovanému motoru zmizela i díra v krouťáku, teď táhne plynule tak od 2 500 otáček. Dřívější modely vás ukolíbaly nejdřív brbláním a pak se najednou splašil drak. Rozjezd i další zrychlení je spontánní, za chvíli už svištíme po okreskách a spolujezdkyni vlaje cop. Nad 4 500 otáček ukáže Stelvio svou zábavnější tvář a jede lépe a radostněji, do předjíždění se nechá pobídnout s přehledem jen jedním podřazením. Zadní kolo je užší, než je standart (4,25 místo 5,5 palců), takže si říkám, jak asi bude držet na mokru. Na úzký ráfek lze obout i gumu se špunty, kterou bych svému budoucímu Stelviu určitě dopřál. Za odměnu mu pak ukážu, že existuje zábavný svět i mimo asfalt. Blížím se k cíli, takže hledám místo srazu, kemp je důmyslně schován v lese. Z dálky je už slyšet kapela, metodou pokus/omyl se několikrát otáčím, řidítka mají docela rejd a pro otočení není potřeba moc místa. Několikrát po sobě na nás mávají tytéž vesnické děti. Stavíme stan, cpeme se pečeným prasetem, Stelvio se majestátně leskne ve svitu zapadajícího slunce a tiše praská, když pomalu chladne. Ráno vyrážíme k domovu. Do nádrže se vejde 32 litrů, což by mělo vystačit na nějakých 440 km, takže nehledám nejbližší benzínku, spolujezdkyni vlaje cop v opačném směru a já si užívám další dávky bezproblémové jízdy. Ověřuju si, že má tenhle cesťák v sobě i nějaké ty sportovní geny. Motor umí svůj potenciál opravdu využít až do červených, kam se ručička dostane, když přeleze 8 000 otáček, to pak řve jak v pravé italské hádce. Není ale potřeba ho tolik vytáčet, maximální krouťák má při 5 800. Poslušně se pokládá do zatáček a spolehlivě drží stopu, ať už v náklonu při brždění nebo na rovinkách do 220 km/h, kdy dosáhne svojí maximálky. To plexi fakt funguje, jak má, dobře chrání před náporem větru a já si užívám to ticho.

+ Motor si zachovává svůj kozí charakter, vibruje, tahá za motorku klopným momentem, máte pocit, že se něco děje. Široká pohodlná řidítka a sedadla řidiče i spolujezdce. 

– Kryty rukou mají velké zkosení ke konci řidítek, a když máte rukavice s chrániči na klouby, zachytáváte o ně.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Motor:

Nová elektronika mapování, kdy každý válec dostává palivo podle oddělených hodnot jednotlivých lambda sond, výměnou za 3 koně (102 místo původních 105) získává vzduchem chlazený dvouválec inovované zapalování a vstřikování, což zajistí plynulejší chování a sníží spotřebu. Dále je Stelvio dovybaveno nejnovějším ABS od Continentalu s kontrolou trakce, která se snadno vypne tlačítkem na řidítkách.

Design:

Přepracovaná maska s novým širším plexi, které poskytne více ochrany před větrem a deštěm, navíc se postará o lepší aerodynamiku, nádrž s objemem 32 l výrazně zvyšuje dojezdovou vzdálenost.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Sakura

V loňském roce byla představena naší motoveřejnosti novinka ze stáje Yamaha. A to dvanáctistovka Super Ténéré. Jak po více než roce obstála ve srovnání s ostatními motorkami, které jsou určené na cestování ve stylu enduro?

Vzhled motorky je atraktivní. Tedy především s výbavou Adventure pack, obsahující hliníkový kryt motoru, padací rámy, vyšší plexi, kryt hlavních světlometů a hliníkové boční kufry. Motorka má kola s drátovým výpletem, vepředu devatenáctka, vzadu sedmnáctka. Brzdy jsou duální s nevypínatelným ABS. Tedy bohužel nevypínatelným, což vadí zejména v terénu. Motor je paralelní dvouválec o objemu 1 199 cm3 a výkonem 110 koní, jízdní pozice je pohodlná, čemuž přispívá i dobře vykrojená nádrž. Řídítka, slušně široká, přispívají k dobrému vedení motorky. Sedlo je dělené a ani po delší cestě nepozná pozadí řidiče ani spolujezdce nepohodlí.

Zvuk motorky po nastartování je jako instantní polévka. Bez chuti a bez zápachu. Zvuk, který vychází z koncovky, možná potěší ekology, ale určitě ne majitele. Rychlosti v převodovce, která má šest rychlostních stupňů, padají na svá místa bez jakýchkoliv protestů a potvrzují, že Japonci svoji práci umí. Přístrojovka je standardní a unifikovaná. Nabízí digitální tachometr a analogový otáčkoměr, pětisegmentovou digitální kontrolku stavu paliva v nádrži, počítač nabízející režimy teploty motoru, teploty okolního vzduchu, průměrnou spotřebu, okamžitou spotřebu a čas. Tyto režimy je nutno přepínat přímo na těle tachometru. Bohužel se motorka nedočkala přepínače na řídítkách, což mi vadí, zvláště vzhledem k ceně uvedeného modelu. Dále přístrojovka nabízí tripy, přepínač kontroly trakce a palivové mapy. Místo, kde Japonci svoji práci nezvládli, tedy zvládli na dostatečnou, se jmenuje ventilátor chlazení. Horký vzduch z chladičů fouká přímo na řidičovo koleno a je tedy jenom otázkou času, kdy koleno bude grilované. To se děje hlavně při pomalejší jízdě. Svižnější jízda zvládá koleno chladit.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Motor má snahu do 3 000 otáček se hádat. To je ale podle mého nešvar všech stříkaček, které se při nízkých otáčkách rozmýšlejí, jestli zdechnout nebo zabrat. Když se ale motor Tenerky rozhodne zabrat, ukáže, že má co nabídnout. Ovšem menším problémem je odstupňování rychlostí. Šestka je podle mého příliš dlouhá a při devadesátce, kterou bychom se měli po silnicích pohybovat, ukazuje otáčkoměr 2 900 otáček, a to není zrovna to, co by se motoru líbilo. Za jízdy lze přepínat mezi dvěma vstřikovacími mapami. Ovšem jenom a pouze při zavřeném plynu. Pokud by vás chytnul chtíč a snažili jste se přepnout při zrychlování, počítač vás odkáže do správných mezí a přepnout nedovolí. Při jízdě na mód „touring“ motorka jede pěkně, ale nenadchne. Ani při vytočení do vyšších otáček a řazení se v motoru nedějí žádné velké věci a motorka se chová slušně jako cesťák bez výraznějších závodních ambicí. Mód „sport“ je konečně můj šálek kávy. Motor reaguje na přidání plynu výrazně a motorka se vydává dopředu s mnohem větší chutí. Ne že by dokázala pobít supersporty, ale jízda se stává zábavnou a nepostrádá adrenalin. Motorka je dále vybavena kontrolou trakce. Tu jsem zkoušel, ale na suché silnici jsem rozdíl nepoznal. Své příznivce si ale určitě tohle další elektronické kurvítko najde.

Co mi na motorce vadí, jsou plastové úchyty plexiskla, které se při rychlosti nad 70 kilometrů znatelně chvějí a vibrují, takže k tomuto tanci strhávají i plexi, což nepovažuji vzhledem k ceně motorky za omluvitelné. Podvozek se ovšem snaží tyto drobné nedostatky eliminovat a snaží se, seč může. A že se snaží hodně je znát. Příčné i podélné nerovnosti filtruje veleluxusně a exceluje v zatáčkovitých pasážích silnic, kde dává řidiči naprostý pocit jistoty skvělou zpětnou vazbou. Nemusíte mít tedy obavy, že by vám Tenerka utekla zpod zadku, aniž by vám o tom předem dala vědět. Brzdy jsou u motorky rovněž excelentní, ale to je u Yamahy zvykem. Přední brzda se dá velice citlivě ovládat jedním prstem a při neopatrném zmáčknutí lze vystoupit i přes plexi, což bych ovšem nedoporučoval.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Tenerku jsem zkoušel i v terénu, přestože primárně to není motorka určená pro nezpevněné cesty. Při jízdě vestoje jsou řídítka příliš nízko, a pokud budete chtít motorku občas využívat pro jízdu ve stupačkách, doporučil bych nástavce, jinak vás budou brzy bolet záda. Ještě jednou zdůrazňuji, že ABS se nedá vypnout, což je pro jízdu v terénu komplikace téměř zásadní. Tohle Japonci nedomakali. Ale asi nepředpokládali, že takhle „těžkou“ motorku bude někdo v Čechách tahat do lesa. Pro přejíždění nezpevněných cest a jízdu po šotolinách se i s tímto handicapem dá s Yamahou pracovat. Chce to ovšem cvik a předvídavost, protože ABS pracuje nezávisle na tom, zda chcete sešup ubrzdit nebo pokračovat rovně, a dávkuje si po svém, což například při prudším sjezdu může způsobit rozházení části plastových dílů motorky po lese.

Motorka koketuje se slovem adventure. Ano, pokud je po někoho adventure jízda do Chorvatska a zpět, popřípadě někam dál, tak volba Yamahy 1200 Super Ténéré je trefou do černého. Pokud si na dovolené chcete vyjet po šotolinové cestě do hor, tak jste rovněž nesáhli vedle. Když ale chcete jet do Mongolska a tahat motorku spíše po necestách než cestách, tak se rozhlédněte jinde. Yamaha, přestože má v názvu Ténéré a měla by tak být následovnicí sedmsetpadesátky, není pro takové cesty určena.

+ pohodlí a spolehlivost

– určitá sterilita, nevypínatelné ABS

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Motor, podvozek

Výkon 110 koní není nijak málo, zvlášť pokud zvolíte palivový režim „sport“. Touring zapnete asi jen v případě, že pojedete s bojácnou spolujezdkyní a plnou bagáží. Tlumení funguje excelentně a vyžehlí veškeré nerovnosti, ovšem těžký terén by jezdec raději pokoušet neměl.

Výbava

Pokud navěsíte na SuperTénéré všechno, co výrobce nabízí, zvednete nezanedbatelně hmotnost stroje, to je jasný. Ale získáte tím cestovní koráb, se kterým projedete celý svět a při balení si nebudete muset pokládat nerudovskou otázku: „Kam s ním?“ Ani vy, ani váš spolujezdec, do kufrů se vejde snad všechno kromě televize s velkou úhlopříčkou.

Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré

Resume

Tak co, jak se vám která líbí? Co vás zaujalo? Po které z nich jste zatoužili? Je to těžké srovnat a jen tak závěrem vypálit výsledek, tyhle tři motorky jsou dobré, mají charakter, dobře vypadají, podstatnější minusy se už výrobci snaží držet pevně pod kontrolu. A přesto – až si půjdete koupit novou motorku, rozhodnutí prostě bude muset nějak padnout. Zkuste třeba pozorovat, ke které motorce vás to víc táhne a která vám je povahově bližší (je to jako se vším). Jedna vám dá pocit jistoty hned, umí se líp přizpůsobit každé situaci, je tolerantní, snáze odpouští chyby, můžete si dopřát více bezpečí, pokud si to tak přejete, evidentní je promyšlený funkcionalismus a smysl pro detail. Německá povaha bývá spíše rozvážná, precizní a pečující. Možná jste unaveni z tolerování nedokonalostí, z věčné nutnosti slevovat ze svých nároků a hledat kompromisy. Není třeba si to nějak vyčítat, je čas se rozmazlit, prostě nastal ve vašem životě čas udělat si radost, uvolnit se. Za „těžké peníze“ si můžete dopřát klidu, řešit jen nutné minimum problémů, odměnit se něčím technicky dokonalým, funkčním a krásným. Peněz není třeba litovat, vy jste si jisti, že to za to stojí. A to samé platí vlastně i o japonské krásce.

Italka vám pocit jistoty neservíruje na stříbrném podnose, dovolí vám se přiblížit, pracovat na sobě a společně důvěru vybudovat, ukáže vám hranice možností a dá vám prostor na zlepšení svých technik pracovat, umí odpustit chyby, ale udržuje vás v bdělosti, můžete si dopřát více emocí, pokud si to tak přejete, tu a tam si všimnete třeba nedotažených plastů, to ale na funkci rostlináře nemá vliv, ne? Na oplátku jistě najdete několik guzzáckých jedinečných detailů, které budete milovat. Italská povaha bývá spíše impulzivní, improvizující, s prostorem pro hluboké vyjádření a prožití emocí.

Tyhle tři motorky dokážou nabídnout vysoký standart, velkou míru všestrannosti, značky se mohou opřít o tradici, každá z nich bude jistě spolehlivým partnerem na všech cestách. Záleží jen na vás a vašich momentálních potřebách. Hledáte dokonalý komfort, jistotu, způsob odreagování a jste ochotni za to zaplatit? Nebo vás naopak těší čelit výzvám, trochu vybočit z řady, sdílet drobné chyby i radosti, odpustit drobné nedokonalosti a nechat si vítr jen tak foukat do vlasů? To už musíte vědět sami...

Více informací na www.motoraj.cz.

 

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 1

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku Těžká volba: BMW R 1200 GS Triple Black vs. MotoGuzzi Stelvio 1200 vs. Yamaha XT 1200 Z SuperTénéré


počet příspěvků: 1

Jarin Novotný

12.11.2014 v 09:14

bezvýhradně souhlasím se vším, co bylo napsáno, neměl jsem možnost vyzkoušet všechny 3 popisované stroje, pouze BMW a Yamahu a nemyslím, že by mě Guzzina něčím překvapila tak, že bych si sedl na prdel. Myslím tedy, že BMW to jistí, technicky je to nejdál. Velice kladně bych ohodnotil styl psaní recenze, je tam vtip a přitom věcnost a konkrétnost, super!

Odpovědět

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.