Přeposlat A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

25.07.2012 | www.motoraj.cz | Aktuality, recenze | Komentářů: 0 |

Je horký červencový odpoledne, stojíme ve fabrice MV Agusta v italském Varese a mlčky zíráme na připravený stroje. Před námi stojí „rodinný stříbro“ týhle značky, Brutale 990R a 1090RR, kolem kterých jsem slintal kdysi na výstavě EICMA v Miláně. A teď zbývá jen pár minut a já se vyhoupnu do sedla jedný z nich… a mimoděk mě napadá, že ruku jejich návrháře snad vedl bůh.

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

Animální přitažlivost

Jestliže tomu tak bylo a do vývoje Brutale zasáhl bůh, nebyl sám – musel mu asistovat ďábel. Brutalky totiž už na první pohled slibují, že se s nimi nudit nebudeme. Jsou krásný, to bez debat, ale je to taková ta krása dravců, ze který mrazí v zádech a u kterých jste rádi, že vás od jejich drápů a zubů dělí mříže… jenže tady žádný mříže nejsou… asi nejlíp tohle vystihl Sršeň: jde o animální přitažlivost. Všechno na nich je doslova vypiplaný, ale nepleťte si to s vyumělkovaností, tohle není žádný baroko, každý detail má svý opodstatnění a všechno je podřízený jedinýmu – dokonalosti. Dokonalosti designový, ale i dokonalosti funkční.

Lezeme do sedel (okupuju pro sebe 990ku), startujeme a ozývá se zvuk, který bychom čekali spíš od dvouválce. Ostatně, celou dobu testování si musím připomínat, že jde o čtyřvál, tak veliký je rozdíl mezi japonskými čtyřhrnky a jedinou italskou variací na stejný téma.

Vyjíždíme z továrny, protahujeme se městem a mně je divný, že mi ta motorka až neskutečně sedne. Při prvním pohledu mi totiž přišlo, že třeba stupačky jsou výš, než je u naháče zdrávo, ale sedí se mi na ní perfektně. Ale nejen sedí, hlavně jede, řazení je přesný a motor si nechá líbit neskutečně moc. A že si se mnou užije, jedu v naší minikoloně poslední, takže buď letím, nebo naopak prudce brzdím, abych se vešel mezi předjížděný auta, a vzápětí zas vystřelím do další škvíry...

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

Máme kliku, jako průvodce pro odpolední projížďku s námi jede Marco (jehož příjmení jsem hbitě zapomněl, sorry), který se na vývoji těchhle strojů přímo podílel jako testovací jezdec. No, kliku… Marco vypadá sice nenápadně, až ostýchavě, nicméně vyrazí tempem, ze kterého se mi dělá lehce nevolno. A to říkal, že pojedeme v klidu, pomalu, aby nás nelízli policajti. Evidentně má termín „pomalu“ v Itálii jiný význam než u nás – ještě že neřekl, že pojedeme rychle…

Vylétáme z města ven (jinak se to nazvat nedá) a konečně je chvíle času věnovat se něčemu jinýmu než sledování Marcovy motorky a chaotickýho italskýho provozu, ve kterým si připadám jak v počítačový hře – tu přede mnou někdo prudce zabrzdí, tam se vyřítí ze dvora traktor, támhle číhá chodec, aby mi v ten nejnevhodnější okamžik skočil pod motorku… A v ten okamžik mi dojde, že nejedu na svý mašině, kterou důvěrně znám, ale na Brutale. Na tý Brutale, se kterou nás Pepa Sršeň Šiler celou cestu do Itálie strašil, jak je ultimativní, neodpouštějící chyby, tvrdá jak štolverk, prostě peklo na dvou kolech. Jenže mě to tak nepřipadá. Jo, síla je znát, zátah dělá čest jménu stroje, je vážně brutální, brzdy taky koušou stiskem bullteriéra, ale… ta motorka je tak úžasně poslušná, že přímo svádí k vyvádění skopičin. Ovladatelnost se dá přirovnat k motardu, teda k hodně dobrýmu motardu, a spolupráce všech komponent je tak dokonalá, že se tomu až nechce věřit. Motor, brzdy, převodovka, tlumení… připadá mi, jako by tenhle bike byl postavený speciálně jen a jen pro mě.

To už ale opouštíme hlavní silnici a najíždíme na rozbitou místní komunikaci (jo, i takový v Itálii najdete, jen jich není tolik jako u nás). A kupodivu ani tady Brutale neztrácí – ne, nebudu tvrdit, že by se mávnutím kouzelnýho proutku proměnila v enduro, ale nebuší do vás jako Muhammad Ali v době svý největší slávy ani se vás nesnaží shodit. No a tak je jasný, že při pauze na kafe směřují naše otázky právě do týhle oblasti. A Marco nám ochotně vysvětluje, že to je právě ono – cílem nebylo stvořit bike, který bude fungovat třeba jen na okruhu nebo silnici s dokonalým povrchem, naopak – Brutale musí fungovat všude. A nejen všude, ale pro každýho, a proto MV Agusta testuje svý motorky na různých tratích a s různým zatížením. Je prostě znát, že značce nejde o vychrlení milionů strojů ročně, ale o kvalitu a o spokojenost zákazníků. A já začínám chápat, proč má MV Agusta pod logem nápis Motorcycle Art.

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

Večer sedíme v hotelový restauraci a sdělujeme si dojmy: „Je to úplně jiný než předešlý modely,“ rozplývá se Sršeň a evidentně ví, o čem mluví – starší Brutale má ve svý garáži. „Tohle je mnohem hodnější, poslušnější, řekl bych civilnější. Tlumení je neskutečný, měkký, pohodlný, ale zároveň ti umožní jízdu na hraně. Perfektní je taky kontrola trakce, a kdybych měl porovnat odezvu na plyn, tak tady je vylepšená o dobrých 80 %. Ovladatelnost? No super, za všech podmínek, s tou motorkou si hraješ a ona poslouchá na slovo. Všimli jste si, když jsme jeli po tý rozbitý cestě? Že to nebyl žádnej problém? Fakt by mě zajímalo, jak to dělaj…“ Jo, to by mě zajímalo taky. Jak tady jsme, jsou mezi námi značný váhový rozdíly, velkej Pajinex je jeden extrém, já se svýma necelýma 70 kg druhej a Pepa někde mezi námi. A přesto nám všem tlumení sedlo bez nějakýho štelování (přestože by bylo co štelovat, předek i zadek je samozřejmě plně stavitelný). Předek nese značku Marzocchi a MV Agusta zapracovala na jeho vývoji – a evidentně dobře. Ale ani zadní Sachs nezaostává a na dotaz, jestli by nebylo od věci osadit Brutale tlumiči Öhlins pokrčí Marco jen rameny a zeptá se: „Proč? Bylo by to jen zbytečně dražší… nebo máte pocit, že to takhle nefunguje?“ Uznali jsme, že funguje, a přestali se blbě ptát.

Zbytek večera proběhl konstantně jako při každým testování čili vykládáním historek ze života motorkářskýho a plánováním, co všechno budeme vyvádět následující den.

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

Do vinglů na 990R

Původně jsem chtěl kluky zatáhnout do Dolomit, kraje motorkám zaslíbenýmu, ale je to daleko. Na sever to taky nejde, tam jsou sice hory blízko, ale jsou tam taky Švýcaři a ti, jak známo, ilegálním rychlostem nejsou nakloněni ani náhodou. A nám je jasný, že dnes se asi moc předpisů držet nebudeme… takže bereme zavděk trasou, kterou nám poradil Marco – cca 160 km po dálnici a pak uhnout do kopců. Nemám dálnici rád, ale než se crcat po italských vesnicích, je rozumnější na Stradale najet. Aspoň vyzkoušíme maximálku a taky to, jak se při nich Brutale chovají.

Provoz je naštěstí minimální, a tak experimentům nic nebrání. Nakopu tam šestku, tahám a ejhle – 160 km/hod. je tam jako nic. A proč píšu zrovna o téhle rychlosti? No protože zhruba do stošedesáti kiláků jedete vzpřímeně, bez nějakýho zalehávání. A ne pár minut, můžete takhle jet, jak dlouho chcete. A to všechno bez nějakýho plexi… nechápu, jak je to možný, na jiným nakedbiku by mi vítr už škubal šiškou, ale tady nic. Ale o.k., přestanem se divit, vzhůru do maxima. MV Agusta uvádí u 990R a 1090RR shodnou maximálku, 265 km/hod. A nekecá, experiment ukončuju ve dvěstěšedesáti a věřím, že těch pět kilometrů by motorka dala. Je jasný, že tady už je potřeba zalehnout, ale i tak jde o slušnou rychlost, zvlášť na naháči. Úžasný navíc je, že se nic neklepe, nevlní, z podvozku přímo sálá jistota. A z řidiče nadšení, zvlášť když ve zpětným zrcátku vidí, že F4, řízená Pajinexem, nemá až tak jednoznačně navrch, naopak, dotahuje nás až po nějaký době. Krásný pocit, ujet s naháčem superbiku…

Kdybych psal o něčem jiným než o Brutale, asi bych uvedl, že tenhle typ motorek není o rychlosti atd. atd. Jenže Brutale o rychlosti je. Na dálnici nejenže si neuděláte ostudu, naopak budete ti rychlí, drtící ostatní účastníky provozu. Jednoduše nejde o nutný zlo přesunu z bodu A do bodu B, i dálnici si můžete s Brutale užít. A pokud jste náhodou Sršeň, užijete si ji se vším všudy, lítá kolem nás jako pastevecký pes kolem ovcí, chvíli na zadním, chvíli na předním… evidentně mu to sedne.

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

To už se ale blíží naše odbočka, a sjíždíme tedy na okresku. Projíždíme malým mestečkem a konečně je to tady, horská silnice a jeden vingl za druhým. Pepa se vrhá vpřed, za ním Pajinex a na chvostě já. Úhledná skupinka nám dlouho nevydrží, Sršeň je blázen a letí jako kamikadze a za chvíli už ho vidím pár zatáček před námi. Tahle taškařice, kdy jedna zatáčka střídá druhou, s občasnou rovinkou na odpočinutí, trvá cca 40, možná 50 kilometrů, až dojíždíme do vesnice, kde zastavujeme na nezbytný kafe. No a samozřejmě je tak čas na sdělení nových dojmů. „Trochu mi nesedí brzdy,“ stěžuje si Pepa. „Ne že by byly špatný, ale dávkování by mohlo být lepší. A taky už mi došlo, v čem dalším jsou nový Brutalky jiný – jsou proti starým tak o deset procent větší. Jde vlastně o úplně jiný motorky, s vynikající ergonomií a klidně bych na ně díky tomu super tlumení obul i tvrdší gumy. Vynikající je odezva od předního kola, v každým okamžiku přesně víš, co zrovna motorka dělá. Hele, dělal jsi něco s tím tlumičem řízení? Já ne a myslím, že to ani není potřeba, rozhodně bych ho nedotahoval… a skoro mi tady přijde až zbytečnej.“ „Ne, nedotahoval jsem nic,“ odpovídám. „Nebudu se vrtat do něčeho, co maká, jak má… ono mi vůbec připadá, že bych na týhle motorce nejen nic nešteloval, ale ani neměnil, už v základu má všechno, co od mašiny chci. Až na ty zrcátka, to je trága – hezký, to jo, ale nic v nich nevidím a seřídit nejdou. Teda jdou, ale jen pokud bych použil nářadí a to mi připadá hodně nešikovný. Jinak ale můžu říct, že všechno je, jak má… mně brzdy vyhovujou, jsou spolehlivý, ale zároveň ne jedovatý. Prostě není to, že buď nebrzdíš vůbec, nebo okamžitě stojíš, dávkovat se dají slušně, žádný hrkání. Pořád se snažím najít nějaký negativa, ale nic… čekal jsem obvyklý problémy s řazením jako u jiných italských motorek, třeba s hledáním neutrálu, ale kdepak, všechno v pohodě. Zkoušel jsem řadit bez spojky a řeknu rovnou, že tak hladce to šlo jen na BMW – jenže to má na tohle speciální vychytávku a tady to jde i bez ní. A navíc – kolik že jsme to dnes ujeli? Nějakých 250 km? A nic mě nebolí, připadá mi, jako bych vyjel před pěti minutama.“ „Jo, ten samej dojem,“ souhlasí Pepek, „já se zas furt snažím přijít na to, s čím bych srovnal tenhle motor… ale asi se nedá, je to jedinečná záležitost, ať už v rozsahu otáček a řazením... fakt nevím, čemu by to bylo podobný. A ten zvuk… žádnej ječák, ale takový to temný řvaní, úplně slyšíš tu sílu.“  „Mně trochu připomíná tříválec, možná proto mi tak vyhovuje – silnej spodek a zároveň to nahoře nechcípne,“ ozývá se ze mě majitel Triumphu, „každopádně jinej takovej čtyřválec taky neznám. Jo, zkoušel jsi prudce podřadit o dva nebo o tři kvalty? Já jo, byl jsem zvědavej, jestli se štosne, ale nic zásadního se nedělo – a přitom antihop to nemá.“ „Jasně že zkoušel, 1090 teda antihop má, ale nějak hůř nastavenej, reakce tam je. Hele, škrtnul jsi stupnama? Já teda ne, a to jsem se snažil, ale jsou v takovým místě, že to snad ani nejde a přitom jedeš v náklonu, kdy bys u jiný motorky už dávno brousil.“ No, když sis neškrt ty, já tuplem ne, říkám si v duchu a už mě zase svrbí ruce, měli bychom vyrazit. A tentokrát si stroje prohodíme.

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

Ta silnější

Pokud přeskočíte na silnější ségru, nepoznáte nejdřív rozdíl. Stavba je stejná, rozměry taky, hmotnost jakbysmet. Ovšem po rozjezdu je tu něco jinak – ne hůř, ne líp, prostě jinak. Oproti 990R je jedenáctka dravější, přitom rozdíl mezi nimi je pouhých pět koní výkonu a 6 Nm krouťáku. Ale je třeba si dát větší pozor při práci s plynem a při řazení, zvlášť když jste předtím jezdili na 990. Co se týká brzd, musím dát Sršňovi zapravdu, u 990 byly o dost čitelnější a přátelštější, tady koušou o poznání necitlivěji… ostatně celá 990 je přátelštější a musím přiznat, že mi vyhovovala víc. A vlastně i Pepovi, se kterým jsme se shodli, že kdyby nám dali ve fabrice vybrat dárek na cestu domů, sáhli bychom oba po litru, který nám připadal hravější. Ale takhle – ani 1090 bych neodmítl, zvlášť v červenostříbrný kombinaci by mi určitě slušela.

Ale konec úvah, vyrazíme domů, teda do hotelu, máme to ještě daleko. Vracíme se až za tmy, takže i vyzkoušíme, jak jsou na tom u MV Agusty se světly – nojo, jak jinak než dobře… až už mi Brutale začíná lézt na nervy tím, jak je dokonalá. A hlavně proto, že ji nemám v garáži. I když po propočítání spotřeby jsem konečně nějakou tu chybku našel – jak jedna, tak druhá žerou. A žerou dost, kolem osmi až devíti litrů. No ale zas to svezení za to stojí…

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

Dojmy

Cestou zpátky se samozřejmě bavíme o motorkách, jak jinak. „Tak co na ně říkáš?“ ptá se Pepek. „No, když mám být upřímný, na málokterý jiný motorce se mi jezdilo tak dobře. A nemůžu ani říct, že bych někdy sedlal něco lepšího. Srovnatelnýho jo, ale lepšího ne. Co mě hlavně dostalo, je ta univerzálnost. S Brutale můžeš jet kochačku, ale zároveň i úžasnou palbu a ona ti vyjde vstříc. Je jedno, jestli vážíš devadesát nebo sedmdesát kilo, je jedno, jestli máš metr sedmdesát nebo stodevadesát centimetrů, ta motorka ti prostě sedne. O motoru jsme toho už nablafali dost, o ostatních součástech taky, co říct víc… snad jen to, že je znát, že tyhle motorky jsou vyráběný se zápalem a citem pro věc, že nejde o klasický spotřební zboží, kterýho jsou plný regály v kdejakým supermarketu, když to přeženu. Rozpočtovky to nejsou ani náhodou. Teď bych nerad, aby to vyznělo nějak nabubřele, ale myslím, že nepatří do rukou někomu, kdo není dostatečně vyježděnej. Ne proto, že by je neocenil, to ne, spíš pro tu jejich hravost, která se bleskurychle může přehoupnout do průseru. Prostě budeš zkoušet, kam až můžeš, a pokud v sobě nebudeš mít onu „klapku“ na základě zkušeností, lehce to přepískneš. Protože i když má Brutale dokonalý vlastnosti, buď jak buď, má i ona svý limity… jako každej bike.“ „Jo, tohle jsem si říkal taky. Já teda můžu za sebe říct, že lepší podvozek neznám. A po zkušenosti ať už s tou svojí, nebo teď s těmahle novejma bych Brutale doporučil každýmu, teda každýmu, kdo už má pár let ježdění za sebou, jak říkáš. Když jsem svoji Brutale kupoval, bál jsem se trochu servisu, spotřebáku a náhradních dílů, jak to bude s jejich dostupností a tak… ale ani v tomhle není problém. Servis po 6000 km a ceny srovnatelný s japoncema. Takže rozhodně nelituju. Možná bude pro někoho problém cena, ale je dobrý si uvědomit, co všechno za ty peníze v základu dostaneš a jak ta motorka vypadá… a najednou to takovej ranec není. A určitě tě na ní nikdo nepřehlídne a co je hlavní – po pár měsících tě neomrzí, furt na ní budeš nacházet nový a nový pozitiva.“

Tak, a to je asi tak všechno. Závěrem bychom chtěli poděkovat všem zaměstnancům značky MV Agusta, že se o nás po celou dobu vzorně starali… a taky za to, že vyrábí tak skvělý stroje, jako jsou Brutale 990R a 1090RR.

A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR

Brutale 990R

Motor

Řadový čtyřválec, chlazený kapalinou, objem 998 ccm. Stavba je tak úzká, že vám ani nepřijde, že jde o čtyřválec… a když ho natočíte, už tuplem ne. Nejen zvuk, který v ničem nepřipomíná jekot japonských agregátů, ale ani charakteristika se k tomuhle počtu válců nehodí.

Tlumení

Vepředu plně stavitelná UPD vidle Marzocchi 50 mm s dráhou 130 mm, na jejímž vývoji se MV Agusta podílela, vzadu centrální Sachs, opět s plným nastavením a dráhou 120 mm. V základu máte i tlumič řízení. Netřeba se v ničem hrabat, všechno funguje i bez toho a tlumič řízení je možná i zbytečný.

Brzdy

Předek disponuje dvěma plovoucími kotouči o průměru 310 mm, do kterých hryžou radiální čtyřpístky. Vzadu single kotouč, 210 mm a čtyřpístek. Předek značky Brembo, jsme přece v Itálii, že… tak co dělá vzadu Nissin?! Ale důležité je, že vše plní funkci na 100 procent.

Brutale 1090RR

Motor

Objem 1078 ccm, výkon 144,2 koně, radiální ventily. Oproti 990R je trochu surovější, na 1090 RR najdeme i antihop, který 990R nemá. Převodovka šestirychlostní kazetová.

Brzdy, rám

Vepředu dva plovoucí kotouče 320 mm a radiální čtyřpístky, vzadu jeden kotouč o průměru 210 mm a čtyřpístek. Rám je vyroben z CrMo oceli, zadní kyvka z aluminia.

Přístrojovka

Kombinace analogového otáčkoměru a digitálního panelu, který vám vykecá všechno ostatní. Včetně toho, jakou máte zařazenou rychlost nebo zvolenou kontrolu trakce (ano, správně, jde nastavit). Zajímavé je umístění spínače varovných blinkrů pod palubkou.

Více informací na www.motoraj.cz

 

 

 

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 0

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku A Bůh stvořil… MV Agusta Brutale 990R & Brutale 1090RR


počet příspěvků: 0

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.