Přeposlat Jde TU O NOty: Aprilia Tuono V4R APRC

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

Jde TU O NOty: Aprilia Tuono V4R APRC

16.07.2012 | www.motoraj.cz | Aktuality, recenze | Komentářů: 0 |

S pomocí sériově montovaného quickshiffteru sázím pod plynem v závodním režimu Track kvalt za kvaltem a už na trojku je na budíku taková rychlost, že mít cajti u silnice mikrovlnku, bude zhola zbytečné obhajovat se před kárnou komisí. S novým Tuonem jsou tvoje noty stálým adeptem na bodovou čistírnu.

Jde TU O NOty: Aprilia Tuono V4R APRC

Geny superbiku nezapře

Dvouválcový předchůdce byl v mých očích ve verzi Factory jedním z nejhezčích naháčů vůbec. Na sklonku své kariéry se prodával za až dumpingový ceny, přestože nabízel mimo tlumení Öhlins radiální brzdiče, kovaná kola a dunivý, nespoutaný dvouválec se skokovým nárůstem výkonu. A ta tuhost v zatáčkách, to se muselo zažít, zábava a zase jen zábava. Přiznávám na rovinu, že následník mě z čelního pohledu svými bachratějšími tvary zprvu trochu zklamal. Přední maska si sice zachovala charakteristické rysy, ale kvůli svým baculatějším dispozicím mi na prvních fotkách přišel ve srovnání se starším modelem jako podsaditý brousek proti atletovi. Štíhlou prdelku ale sdílí se supersportovním sourozencem a ta už opravdu nedává pro nějakou designovou kritiku prostor. Snad jen ten držák espézetky by zasloužil tuningovou kúru, což už je dnes naštěstí maličkost. První seznámení in natura, jak to povětšinou bývá, vyvolá přece jen lepší dojem. Geny superbiku RSV nezapře. No bodejť, když od něj převzal nejen pohonnou jednotku a upravený podvozek. Stejně jako on se vyznačuje nízkou a hodně kompaktní stavbou. Žádný strach, stavěli ho pro Evropany a ani já jsem neměl s ergonomií žádný problém. Možná i proto, že samotná jízda tě tak pohltí, že tyhle nicotné záležitosti nebudeš mít čas řešit. V nabízené žluté bych si ho osobně nezazálohoval, kombinace černá se zlatou a červenými proužky na kolech bude ta pravá. Ale co hlava, to názor.

Jde TU O NOty: Aprilia Tuono V4R APRC

Elektronické čáry 

Kontrola trakce, launch control, anti-wheelie, výběr ze tří palivových map, už zmíněný quickshiffter, antihoppingová spojka, jen na ABS si zákazníci musí ještě chvilku počkat. Na jednu nahatou motorku slušný náklad elektronických čidel a gyrometrů. Při dosahovaných výkonech čtyřválcového véčka pořádná a velmi vítaná armáda pomocníků. Přestože tě možná bude někdo z „tvrďáků“ přesvědčovat, že všechny tyhle elektronický hejblátka jsou na pytel, a co na biku není, to se nemůže podělat, zvykneš si fakt rychle. Navíc jdou vypnout nebo nastavit podle potřeb a jezdeckého stylu snad každého. Po obligátním obkroužení stupnice ručkou otáčkoměru a rozsvícení všech kontrolek můžeš začít volit. Hlavním pomocníkem pohybu v menu je přitom tlačítko mode na levém řidítku, které možná zpočátku budeš nahmatávat při změně směru místo pod ním umístěného posuvného spínače blinkru. Stejně jako u Dorsodura nemůžu než kriticky zmínit jeho nejasnou středovou polohu, chodí zkrátka příliš volně. Palivové mapy má na starosti tlačítko startéru, lze je přepínat i za jízdy, ale změnu řídicí jednotka provede jen při zavřeném plynu. Po chvilce statického sezení a očumování musím konstatovat, že bych na ergonomii jezdce nic neměnil. Žádný extra pohodlí, vše je podřízeno sportovní jízdě. Šířka řídítek bez připomínek, taktéž poloha stupaček výše a vzadu naprosto vyhovuje. Zvýšená přední část skvěle tvarovaného a při volbě žlutého odstínu dvoubarevně provedeného sedla tě nijak netlačí na nádrž, sražené boky umožňují snadný vysedávání. A že po chvilce budeš skoro v každém vinglu zadek automaticky sesouvat na tu či onu stranu, tím si buď opravdu jistý. Jen stupačky spolujezdce obal hadrem a na věčné časy ulož do fochu. Pokud ještě nemáš doma štěkavou, po společné projížďce ji mít zaručeně budeš. Páčky si po chvilce nastavíš do vhodné polohy díky krokovému seřizování. Zrcátka poskytují až překvapivě dost informací o dění vzadu bez toho, abys klasicky jako u většiny sportek uhýbal ramenem. Zajímavým a neotřelým řešením je uložení nádobek na kapalinu v na pohled i na omak robustních futrech.

Jde TU O NOty: Aprilia Tuono V4R APRC

Per to tam pod plynem

Jen nerad používám superlativy typu exkluzivní, výjimečný, světový atd. V médiích ať už psaných, či mluvených jich slyším dennodenně nadbytek. Tady zřejmě nějaké budu muset použít. Moc dobře si vzpomínám na své nekritické nadšení z ovladatelnosti a hbitosti superbiku RSV. Ani Tuono mě v tomto směru nezklamalo. Už jen otočení na místě do správného směru napoví, že se výrobce na nahatý litr muší váhou nechlubí jen na papíře. Lehce chraplavý zvuk čtyřválu sériová koncovka dost tlumí, při rozjezdu potřebuje jako správný sportovní engine víc otáček. Malinko ospalejší mi přitom přišla reakce elektronického plynu, možná jen pocit kvůli delším hrdlům a těžšímu setrváku. Jakmile ale dostane svou dávku beneli a roztočí se, letí jak utržená vráteň. Výkonový poměr skoro jedna ku jedné dokládá potenciál véčka víc než výmluvně. A to jak v režimu Sport, tak v závodním módu Track, kdy doslova zdivočí. V normálním provozu by těch koňských sil mohlo být klidně méně, proto stačí přepnout na Road a ubude jich dle údajů výrobce zhruba čtyřicet. Pořád zůstane necelých sto třicet, kterými disponují třeba CB1000R nebo SuperDuke. Můžeme polemizovat, že velká Brutale, B-King, bavorácké Káčko nebo Streetfighter jsou na tom v ohledu výkonu podobně, ne-li líp. Jenomže Tuono je podle mého přesvědčení kvůli nízké hmotnosti a elektronickým pomocníkům v jízdních výkonech o kousek výš. Co ho nejen pocitově, ale reálně porychluje, je sériový quickshiffter. Sázíš to tam pod plným plynem a takhle rychle nezvládne řadit ani nadčlověk. Jasně, má ho v laminátníkovi každý rejsek a lze ho domontovat, ale u sériovek abys ho zatím pohledal. A o launch controlu si konkurenti zatím můžou nechat zdát. Rozjezd s plným plynem s elektronickou kontrolou je kapitola sama pro sebe. Nesmíš vyměknout a ta motorka fakt obstará všechno sama. Na výjezdu ze zatáček dle nastavení zabliká občas kontrola trakce a najednou si uvědomíš, jak děsivě efektivní je ve všem, co dělá. Rychlostí se ale nesmíš nechat moc unýst, zatáčka pak přijde coby dup a najednou nevíš, co dřív. Začneš rychle skopávat kvalty dolů, přičemž už si samo musíš pomoci spojkou. Pokud to tam flákneš ve velké rychlosti, a zvlášť u nižších stupňů, které jsou naproti RSV kratší, dostaneš ránu od páčky do prstů. Kdo antihop jezdí, ví, že jde o obvyklou reakci a jde jen o zvyk. Funguje bezvadně stejně jako kazetová (!) převodovka. Motor není úplně prost vibrací, ale ty k véčku patří a nevnímal jsem je nijak rušivě. Měkčí odezva na pokyn plynovou rukojetí v režimu Road se dá použít v dešti nebo v kolonách ucpaných měst, ale po pravdě, Tuono ti bude pořád někde v mozkových buňkách podsouvat, že to chce přidat, že se moc loudáš. Neuvěřitelný.

Jde TU O NOty: Aprilia Tuono V4R APRC

Popírá poučky o odstředivé síle

Protože jsem se superbikem RSV chvíli jezdil, těšil jsem se, že si jízdní vlastnosti par excelence užiju i na Tuonu. A rozhodně jsem se nezklamal. Delší rozvor u naháče není žádná výjimka a má ho prodloužený naproti 1198 také Streetfighter. Krásná hliníková kola jsou oproti základní RSV odlehčena a každé kilo na neodpružených hmotách přestavuje fajn bonus pro ovladatelnost. Stejně jako umístění motoru v rámu o nějaký ten milimetr níž. Síla potřebná k překlápění stroje v zatáčkovitých pasážích ze strany na stranu si nezadá se šestistovkami, stačí zatlačit vnitřní stranou stehna na nádrž, a už si lehá. Několikrát se mi při průjezdu zatáčkou stalo, že místo abych bojoval s odstředivou silou, která by mě vynášela ven po tečně, tak jsem se naopak přibližoval k vnitřku vinglu a jediným lékem bylo přikrmit koně. Pane jo! Někde jsem četl, že zatáčky narovnává a musím říct, že něco na tomto názoru bude. Téměř popírá fyzikální poučku o odstředivé síle. Co Tuonu ale úplně nechutná, jsou nerovnosti. Prohlubeň v rychlém oblouku měla za následek lehké rozkmitání řídítek a rázy úplně nepobral ani doplňkový tlumič řízení, který se na základní verzi bohužel sériově nemontuje. Ke zklidnění vedl až rychlý protitlak na řidítko. Červený nápis na boku pryží zvěstoval, že testovaný kousek obouval dvousměsové Pirelli Diablo Rosso Corsa. Měl jsem s nimi možnost jet na okruhu a dle výrobce jsou jen nepatrně pomalejší než pro silnici homologované závodní Supercorsy. Nemám důvod Italům nevěřit. Fungovaly příkladně a krom dlouhých asfaltových nálitků, které filtrovaly s lehounkým klouznutím a okamžitým chycením, dovolily opravdu hodně. Navíc výrobce umožňuje na zadním šestipalcovém ráfku použít dva rozměry, a to stodevadesátku nebo na okruh masivnější dvoustovku. Kontrola trakce si při zvolení v menu po chvilce jízdy ustálenou rychlostí překalibruje na nový rozměr pneu. Odezva od předku patří ve třídě naked k těm nejlepším, brutální zákus monobloků, jaký předvádí Bremba u Ducati, ale nečekej. O to snazší je dávkování, osobně bych ale uvítal ostřejší náběh. To už ale vysloveně hledám subjektivně vnímané nedostatky, pokud nebudeš mít možnost srovnání, asi mě pošleš s tímhle názorem kamsi. Po vypnutí anti-wheelie kontroly a utlumení bdělosti kontroly trakce si můžeš dopřát předek mířící do oblak. Přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že bylo postaveno hlavně k rychlé jízdě, kravinky mi šly na předchůdci lépe a u následovníka mi trochu chybělo více té syrovosti.

Jde TU O NOty: Aprilia Tuono V4R APRC

Můžeme polemizovat

Můžeme o tom polemizovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše, co s tím můžeme dělat. Oblíbené Cimrmanovské rčení lze použít i u nového Tuona. Konkrétně v té věci, že rychlejšího sériově vyráběného naháče jsem ještě v rukou nesvíral. Zatímco u jiných strojů elektronika pomáhá k vyšší bezpečnosti jízdy a často ji spíše zklidňuje, tady ji naopak výrazně porychluje a způsob, jakým Tuono projíždí technické pasáže či rovinky mezi nimi, je uchvacující. Dovolím si tvrdit, že nejen pro méně zkušené jezdce až ošidný. Bude tě totiž pořád ponoukat k rychlejším a rychlejším průjezdům. Fyzikální zákony nikdo zatím úplně neošálil a asi ani neošálí, přesto se to novému Tuonu daří v míře nebývalé.  

Hodnocení:

+ nejrychlejší naked

+ nastavitelná elektronika

+ sériový quickshiffter

– nemá tlumič řízení

Motor

Pro hutnější střed otáček a klidnější chod mají výrobci při využití závodních enginů pro naháče osvědčený recept. Prodloužit sací hrdla a použít těžší setrvák nebo kliku. V Noale vsadili na první dvě varianty a zkrátili první tři rychlosti, které tam díky quickshiffteru nasázíš během pár sekund. Jen tak mimochodem, převodovka je kazetová (!). Čtyřválcové véčko trůní v rámu níže a přes menší výkon neztratilo pranic ze své výbušnosti. Od osmi tisíc už je to pěknej fičák a po chvilce na tebe zabliká kontrolka doporučující přeřazení. Také její signalizaci si můžeš nastavit.  

Rám, tlumení

Ultra tuhý, dvojitý hliníkový páteřový rám, proč by panebože v Noale vymýšleli něco jiného? Zlaté vidlice už dávno nejsou výsadou švédské firmy Öhlins a u Tuona výrobce vsadil na spolupráci s německým Sachsem. Že bude k dispozici nastavení u USD vidlice a zadního monoshocku všech obvyklých věcí, tedy předpětí, odskoku a tlumení, to rovněž nemusíme šířeji komentovat. Volba setupu na silnici nebo na okruh tak bude chvilkovou záležitostí a nemám pražádnou obavu o to, že by si odpovídající nastavení nenašel everybody.

Brzdy

Radiální brzdiče vpředu s kotouči o průměru 320 mm nemají tak ostrý nástup jako už zmíněné monobloky u Streetfightera, ale lépe se dávkují a při o kousek větším tlaku na páčku se dostaví odpovídající účinek. Aby ne, tyhle talíře mají na starost zpomalit jen dva a půl metráku, počítáno s normálním jezdcem. Vzadu montují dvoupístek, a jak to u rychlých motorek bývá, po většinu času si na něj ani nevzpomeneš. Zato majitelé prvních ročníků předchůdce si na časté zavzdušňování asi vzpomenou. ABS se nachází v přípravné fázi, ale dle vyjádření výrobce bude.

Přístrojový panel

Přes množství elektroniky u Aprilie zachovali analogový otáčkoměr a po pravdě, o moc víc toho při rychlé jízdě sledovat stačit nebudeš. Údaje na přidruženém digitálním displeji jsou povětšinou malé a snad jen větší čísla aktuální speed odečteš bez delšího ostření. No, ostřit napodruhé asi budeš kvůli zděšení, kolik už zase jedeš. Opravdu malými numery jsou indikovány teplota vody, zařazená rychlost a režim motoru. Minimalistické rozměry zůstaly zachovány i u kontrolek kolem přístrojovky. V náklonu na výjezdu ze zatáčky občas zaregistruješ, že tam něco bliká, ale v tu chvíli ti to bude šumák. Přesto v podvědomí oceníš, že někdo hlídá za tebe, abys neurval zadek.

motor: V4, 999,6 ccm, 4V DOHC i.e.

vrtání x zdvih: 78 x 52,3 mm

výkon: 167 HP (123 kW) @ 11 000 ot./min

kr. moment: 111 Nm @ 9 000 ot./min

převodovka / sek. převod: šestistupňová / řetěz

výška sedla: 835 mm

maximální rychlost: >250 km/h

pohotovostní hmotnost: 179 kg

objem nádrže: 17 l

pneu přední / zadní: 120/70 ZR 17 / 190/55 ZR 17

prům. spotřeba v testu: 8,6 l / 100 km

výkonový poměr: 0,93 HP/kg

 

Více informací na www.motoraj.cz

 

 

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 0

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku Jde TU O NOty: Aprilia Tuono V4R APRC


počet příspěvků: 0

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.