Přeposlat Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

 

Sdílení článku na sociálních a jiných sítích

Rádi byste se podělili o tento článek s ostatními? Kliknutím na ikonky níže ho můžete sdílet na dané síti.

    ikona Facebook ikona Twitter ikona Linkuj ikona Jagg ikona MediaBlog ikona TopOdkazy ikona Bookmarky ikona TopClanky ikona VybraliSme ikona Delicious ikona Digg ikona Technorati ikona LinkedIn ikona Google

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

16.07.2012 | www.motoraj.cz | Aktuality, recenze | Komentářů: 0 |

Trend zvyšování objemů zasáhl i střední třídu. Není to tak dávno, kdy střední objem byla dvěpade, pak čtyřkilo a nyní to jsou šestky. Jenže asi to není stále ještě dost, mezi nahatými motocykly vzniká další třída, snad vyšší střední by se dalo říct, třída osmikil. Ani Ducati nezůstává pozadu a přichází s novým Monsterem, který vklínila mezi své modely 696 a 1100. Jaká je?

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

Líbí nebo ne?

Už na první pohled je vidět, že ergonomie je přizpůsobena většímu potenciálu budoucích majitelů než starší 696, vyšší postavy tady tudíž budou mít více místa. Rozměry se přibližují směrem k jedenáctistovce, přičemž sedlo je o 10 mm níž.  Velmi hezky působí toto krátké sedlo, které sedí vzadu na pomocném rámu a je možno jej poměrně rychle a jednoduše přikrýt stylovou krovkou.

U designu se opravdu nezapře italská škola. Navíc v bílo-červené barvě, kterou měl testovaný kus, je motorka opravdu krásná. Jezdím spíše velké motorky, proto mi při prvním kontaktu připadala in natura opravdu mrňavá, skoro jako hračka. Celkově na mne působí motocykl takovým nasupeným, ale neagresivním dojmem. Nízko umístěné přední světlo společně s krátkými výfuky a zadním blatníkem mašinu opticky ještě více zkracuje. Nesporně vyvedená barevná kombinace přiznává, či ještě přesněji zdůrazňuje, příhradový rám, který se tak stává skutečně hlavním poznávacím prvkem. Rám je napojen na motor, který se naopak, dle dnešní módy, stává téměř neviditelným a zaniká jako hlavní stavební prvek, na rozdíl od starších nahatých motorek. Už pochválené krátké sedlo s povedenou krovkou a buclatá, leč subtilní nádrž do celkového dojmu dokonale zapadají. Letmo uložené zadní kolo, hezké loukotě… Detaily dotažené k estetické dokonalosti. Pokud bych měl být velmi stručný, shrnul bych to do krátké věty: opravdu hezká, až téměř vzhledově dokonalá motorka.

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

Za řidítky

Jak jsem už zmínil, mojí parketou jsou spíše velké a těžké motorky, proto jsem na Monstera nasedal jako na kolo. Vše mi připadalo jako u větší hračičky. Na Monsteru 696 jsem nikdy nejezdil, proto jsem předpokládal, že mé dojmy budou úplně panenské a nedotčené předchozí zkušeností. Co na těch Monsterech ti kluci mají…?

Dnes už to vím. Rčení, že na sžití se s Ducati člověk potřebuje nějakou chvíli, se tady nepotvrdilo. Posed je sice trošku nižší, ale to půjde spíše o zvyk. Řidítka jsou příjemně široká, mírně nad šíři ramen a už při továrním nastavení mi padla do ruky, přímo ukázková ergonomie pro chlapa okolo 180 cm. Sedlo tuhé tak akorát, ale ne tvrdé, počkejme, jak bude kooperovat se zadnicí po delší jízdě.

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

Po nastartování se ze sériových výfuků line hluboký dvouválcový zvuk, který bych barytonem řadil spíše někam k litrovému objemu. Při vymáčknutí spojky jsem si málem rozdrtil malíček, protože u Ducati věc neuvěřitelná – spojka jde velmi lehoučce. Jé, nebude mne bolet zápěstí, dobře, vyrážíme. Trošku jsem očekával víc té dvouválcové brutality, ale rozjezd byl ladný, až bych řekl takový skútrové lehký, ležérní. Žádné zpřetrhané šlachy na zápěstí, ale taky ne řvoucí motor, klouzající spojka a slimáčí rozjezd. Přetížení hodné čtyřválcové šestky, ale tak nějak s gráciíí, v pohodě.  Jinými slovy motor mne nikterak nepřekvapil, holt zlatá střední třída. Co na mne ale od prvních okamžiků zapůsobilo je podvozek. Takhle lehoučce se řídí snad maximálně půllitr! Opravdu jízda jak na horském kole a přitom téměř litrový stroj pod zadkem. Po Jižní spojce jsem se ladně protáhl v kolonách popojíždějících či kličkujících aut jak profesionální messenger. Dálnice popravdě není tím pravým pro tenhle typ motorek, proto mne nikterak nepřekvapilo nepohodlí, jaké na sedle pocítíte někde okolo stopade. Hrozně jsem se těšil na zatáčky, s tímhle přece musím odřít boty hned v prvním přehledném vinglu. Jenže ouha, opak je pravdou. Tahle malá a lehká bestie má tak neomezené možnosti náklonu až běda. Mám svojí lety odzkoušenou zatáčku, kde prubnu každou testovanou motorku. Zkouším, při jaké rychlosti už chytám stupačkami o zem, jakou rychlost mám při největším náklonu a jakou pří výjezdu. Asi mi nikdo neuvěří, ale z celého velkého spektra testovaných nahatých motorek se mi při tomhle dost neobjektivním testu právě tahle motorka ukázala jako nejlepší. To, že se mi v téhle zatáčce podařilo škrtnout, bylo způsobeno jen mojí zarytou snahou, že to přece musí jít. Při normálním ježdění k téhle situaci prostě jen tak nedojde. Jenže při evidování výjezdních rychlostí jsem nerad musel přiznávat, že si s tímhle strojkem dovoluji kolo od kola stále víc a víc a přitom posouvám svou psychologickou hranici strachu stále výš. Tahle motorka je prostě nebezpečná! Ne šíleným motorem, ne slabými brzdami či kroutícím se podvozkem, to tedy určitě ne. Svojí hravostí, až lehkostí. Prostě to na ní jede stále rychleji a lépe a já jsem rád, že jsem hranici, kdy to už fyzikální zákony nedovolí, nepoznal. Poznal jsem však, že k radosti z jízdy, k opojení z mrštnosti a mobility stačí jen osm set kubíků, pár posvařovaných trubek a krásná loukoťová kola (a hezkých dvě stovečky tisícovek českých korun).

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

Je jasné, že tenhle monstřík bude oblíbený u hezčí poloviny lidstva, takže co na to holčička?

„Jé, to byla moc krásná motorka. Barevná kombinace perleťově bílé a červené je prostě ideální a moc k tomu konečně pasovala moje bílá kombinéza. Tak hezkých motorek je málo, protože kluci se podle mne vidí v černých barvách u naháčů a červenobílých či modrobílých pruzích u zmrzlin. Tohle je decentní a přitom velmi hezká kombinace.

A jízda? To nemá chybu. Mám 170 cm a nohy dlouhé až na zem, ale u většiny velkých motorek nemám dobrý pocit, když stojím jen částí chodidel na zemi či u některých (především některých KTM) taktak dosáhnu jednou. Tohle je úplně jiný. Prostě přehodím nohu, položím na zem a teprve pak si sednu. A to je velká motorka! Nejsem žádný divočák a i s dvousetkoňovou motorkou jezdím stejně jako s dvěstěpadesátkou, ale s touhle Dukatkou jsem si opravdu zajezdila. Tím jak je lehoučká, mi to připadalo taky lehoučké a moc nerada jsem ji vracela. Miluju svoje třináctikilko, ale s tímhle jsem se povozila opravdu lépe. Co mi naopak opravdu vadí, to je to cukání a malý rozsah otáček, ale ony dvouválce prostě asi chtějí více chlapskou ruku a trochu více šlapat po řadící páce. Pokud bych to měla já shrnout, je to krásná, překvapivě lehká a snadno ovladatelná velká motorka.

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

Závěr

Motocykl Ducati 769 Monster je povedená střela do terče zákazníkovy duše. Je to opravdu hezký charizmatický motocykl, který sice už postrádá všechny charakteristické prvky Ducati (chrastící suchá spojka, která potřebuje všechny prsty k vymáčknutí, nedotažené detaily v montáži, syrový projev motoru…), přesto jde pořád o Ducati. Podle mého názoru zůstává stále motocyklem hodným toho jména, přestože již do něj vstoupila technika třetího tisíciletí jako ABS, antihop či počítačem řízená elektronika. Ponechal si v sobě kus duše a to se mi líbí. Je dostatečně silný, rychlý, atraktivní. Je to motorka pro každý den.

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

Motor, podvozek

Sice už neuslyšíte charakteristický zvuk suché spiojky, nemusí se tedy nervovat ani ti, kteří dosud jezdili na japonských motorkách – nic je nebude děsit. Ale charakteru má tenhle dvouválec pořád na rozdávání, 87 koní není sice moc, ale vzhledem k hmotnosti motorky zdaleka ani málo. Tlumení obstarává vepředu vidlice Showa, 43 mm, vzadu stavitelný monoshock Sachs s progresivní charakteristikou.

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

Brzdy

Dnešní Ducati brzdí dobře, ba dalo by se říct výborně a ani Monster 796 není výjimkou. Skoro by se dalo čekat, že vzhledem k výkonu a hmotnosti u něj najdeme něco slabšího, ovšem kdepak, značka nic neodflákla – na předku jsou dva kotouče 320 mm a čtyřpístkové radiálky, vzadu dvoupístek a kotouč 245 mm.

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

Přístrojovka

Opět, čekali bychom méně a dostali jsme více, tahle přístrojovka si nezadá s těmi od mnohem exkluzivnějších a dražších strojů. Co na ní najdete? Výčet je slušný: teplota vzduchu, teplota motoru, napětí na baterii, denní počítadlo, počítadlo rezervy paliva, upozornění na servis, možnost připojení DDA, imobilizer a kontrolky: neutrál, směrová světla, dálkové světlo, nízký tlak oleje, rezerva paliva.

Cesta vede středem: Ducati 769 Monster

+ jízdní vlastnosti, design, ergonomie, cena

-  jízda se spolujezdcem

 

poměr: 0,52 HP/kg

motor: V2, 803 ccm, Desmodromic 2v, i.e.

vrtání x zdvih: 88 mm x 66 mm

výkon: 87 HP (64 kW) @ 8250 ot./min

kr. moment: 80 Nm @ 6250 ot./min

převodovka / sek. převod: 6stupňová / řetěz

výška sedla: 80 mm

maximální rychlost: pod 200 km/h

suchá hmotnost: 167 kg  (169 kg s ABS)

objem nádrže: 15 l (13,5 l verze ABS)

pneu přední / zadní: 120/60 ZR17  / 180/55 ZR17

prům. spotřeba v testu: 6,2 l / 100 km

Více na: www.motoraj.cz

 

 

 

tisknout

Diskuze ke článku


Hodnocení:

hlasů: 0

Pozn.: čím větší číslo, tím lepší hodnocení

Diskuze

Diskuse ke článku Cesta vede středem: Ducati 769 Monster


počet příspěvků: 0

 

více

méně

méně značek

Již jednou jste hlasovali.

Odebrat možnost

Model

Nerozhoduje

Musíte vybrat alespoň dva produkty k porovnání.