Miniskútr SYM Mio pro velké

Handicap malých skútrů s padesátikubíkovými motory a malými koly je v dnešním hustém provozu na mnohdy rozbitých silnicích jistě srozumitelný. Přesto existují výjimky, na kterých je jízda příjemná a skútřík SYM Mio mezi tyto výjimky patří. Na monitoru počítače vypadal skútr zajímavě – oblé křivky dost poplatné kdysi nadčasovému italskému designu skútrů Vespa ze šedesátých let, přitom ale tvary vlastně moderní. SYM Mio mě pak překvapil svými rozměry – byla to zmenšenina toho, co jsem si pod vlivem skútrů Vespa představoval. Od toho se automaticky odvíjely vzpomínky na malé čínské skútry, které jsem zkoušel naposledy asi před čtyřmi roky a od té doby se jim vyhýbám, protože při jízdě na nich jsem trpěl a nemohl jsem o nich napsat nic pozitivního.

Tenhle miniskútr má ale už na první pohled něco do sebe – je designově vyvážený a střízlivý, jednoduché křivky jsou přitom rozčleněny zajímavou barevnou kombinací. Při bližším pohledu se pak objeví několik drobných zajímavostí. Otvor pro klíček ve spínací skříňce zakrývá ocelová planžeta, kterou odsunete obrácenou stranou klíčku. Prý imobilizér. Jenže když se ji pokusíte odsunout šroubovákem, ona se opravdu nepohne a nedá se přemoci dokonce ani pasujícím klíčkem z jiného skútru SYM. Není to tedy podfuk, ale skutečná aplikace moderní techniky. Nevím, jestli se jednalo o mutaci modelu Mio pro státy bývalého socialistického bloku, ale skútr má ještě i tajný vypínač elektroinstalace pod sedačkou.

Kromě fint proti zcizení jsou tu i další finty pro komfort: po otočení klíčkem na druhou stranu vyskočí za sedlem zátka z hrdla palivové nádrže a zůstane viset vytočená na vodícím čepu. Podsedlový prostor se otvírá nejen mechanicky klíčkem, ale také i při zapnutém zapalování tlačítkem na řídítkách.

Mio má kromě pohotovostního stojánku také centrální stojan řešený tak, že na něj postaví skútr i malá holka a ani se předtím nemusí nadechnout. Skútřík je krátký, nízký a lehký (84,5 kg), proto se s ním velmi dobře manipuluje při parkování. Pomáhá k tomu i chromovaná ohrádka za sedlem, která může posloužit jako madlo spolujezdci, skútr se za ni ale dá i zdvihnout. Pro spolujezdce příliš místa není, je ale pohodlné – komfort dobře tvarovaného sedla doplňují vyklápěcí zadní stupačky, což mnoha jiným skútrům schází. Když je tedy řidič menšího vzrůstu nebo se uskromní, dá se na skútru Mio docela dobře jezdit i ve dvou. Na rozdíl od mnoha jiných padesátek mu na to ani příliš neschází výkon. Motůrek má obdivuhodný zátah už od nízkých otáček a automatika spojky a variátoru jsou vyladěny tak, že se ani při rozjezdu ve dvou do kopce motor příliš netrápí.

S délkou mých nohou byl už dost problém vytvořit za sebou pro spolujezdce nějaký rozumný prostor. Zato při jízdě sólo jsem si liboval že sedlo není vertikálně členěné, a že si tedy mohu sednout tak daleko dozadu, jak je mi kdy zrovna příjemné. Přední kotoučová brzda má výbornou účinnost, ale především pro jízdu se spolujezdcem je nedostatečná zadní bubnová brzda, kterou se mi nepodařilo zablokovat zadní kolo na čistém asfaltu ani při jízdě sólo. Další věcí, která neodpovídá moderní výbavě, je posuvný třípolohový přepínač směrových světel. Hledání střední polohy pro jejich vypnutí není právě komfortní. Naopak tikání zvukového znamení směrovek není nepříjemné, při nízké úrovni hluku motoru je dobře slyšitelné a přispívá tedy k bezpečí jízdy.

Při jízdách na tomto malém skútru mne napadlo, že k popisu chování jednostopých vozidel schází nějaký vyčíslitelný parametr, který by se dal charakterizovat jako jistota zvolené stopy při projíždění zatáčkou. Logicky lze předpokládat, že tento parametr bude mít nejvyšší hodnotu u silničních sportovních strojů a s rostoucím komfortem odpružení a s menším rozvorem se bude snižovat. Je to do značné míry pravda, ale právě malý Mio dokazuje, že to vždy tak úplně neplatí. Krátké, malé skútry bývaly většinou v zatáčkách nejisté, především na nekvalitním povrchu silnice. Dobře řešená geometrie podvozku a zavěšení kol s kvalitním odpružením i tlumením ale dokazují, že s přesností a jistotou je možné snadno jezdit dokonce i na zmenšenině běžného skútru.

SYM Mio je vyráběn také ve stokubíkové verzi, k nám se ale ta šílenost bohužel nedováží. Představa, že tenhle pidiskútr jede skoro stovkou, je dost zajímavá. Takový výkon malého vozidla by byl pro okolí jistě nečekaný a určitě by se s ním proto užilo i dost legrace. Sama existence stokubíkové verze přitom asi i potvrzuje moje příjemné pocity z vyváženého, dobře odpruženého podvozku s vyladěnou geometrií, na kterém se člověk cítí opravdu dobře. Kupodivu to do značné míry platí i při nesouladu malých kol a našich mizerných silnic. Není proto divu, že je Mio nejen jedním z nejprodávanějších modelů na Taiwanu, ale že silně boduje na trhu i v pravlasti skútrů – v Itálii.

Type 4-stroke,4-valve, ceramic cylinder Displacement 49.5cc Cooling System Air Fuel System Carburetor Transmission C.V.T. Font Suspension Telescopic Fork Rear Suspension Unit Swing Arm Front Brake Disk 160mm Rear Brake Drum Front Tire 90/90-10 Rear Tire 90/90-10 L x W xH (mm) 1720x720x1020 Wheelbase (mm) 1180 Dry Weight (kg) 84.5 Fuel Capacity (liter) 4.8